Hilary a Jackie

Drama o špičkové violoncellistce Jaqueline du Pre a její sestře Hilary. První dvě třetiny filmu mě lehce uspávaly (pozornost byla udržována jen hudbou Haydna, Bacha, Beethovena, Dvořáka, Elgara....:-), ale závěr stál za to. Nejsem si jistý, jestli Jackie neuměla být v životě šťastná, nebo jen chtěla mít sestru pro sebe. Možná obojí. Je ale obdivuhodné, kam až může zajít sourozenecké sebeobětování. 3,5* (01.04.2007)

Podobný typ životopisných filmov väčšinou diváka nesklame, pretože ak už si vyberáte osobnosť, ktorej sa chcete venovať, vyberiete si čo najzaujímavejšiu a hlavne kontroverznú a kvalitní herci a herečky sa o danú úlohu len pobijú. Potom už len stačí, aby ste látku nezmrvili po režisérskej stránke, ale s kvalitným obsadením sa takéto filmy točia aj sami. Toto nastalo aj v prípade Hillary a Jackie. Jeden z mojich prvých artových filmov, aké som kedy videl. (08.02.2013)

Rozbeh pomalý ale s blížiacim sa koncom to aspoň trochu naberalo na obrátkach. Hudobná zložka sa mi tiež nejako extra nepáčila a aj niektoré dejové časti boli celkom zvrátené. Napriek všetkým týmto negatívam to bol ale film pozerateľný, avšak pre mňa len obyčajný priemer. Už dlhšie som sa na tento film chystal a priznám sa, že som od neho očakával naozaj niečo viac, ako len pár rozkúskovaných hudobných vystúpení (myslím, že žiadne celé a pútavé hudobné vystúpenie vo filme nebolo) s príbehom o naozaj zvláštnom vzťahu dvoch sestier (!SPOILER! Najmä v dospelosti, keď si požičiavali manžela - to mi prišlo naozaj divné, nech sú okolnosti akékoľvek). (18.10.2011)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

Tenhle film jsem viděla tak před 2-3 lety a opravdu na mě velice zapůsobil - do teď mě mrazí v zádech když si vzpomenu na některé scény, hlavně z druhé poloviny filmu.... V průběhu děje jsem postupně začala nenávidět Jackie, ale když jsem film dokoukala do konce, mísily se ve mě všemožné pocity od zuřivosti až po dojetí... cca úžasný film (30.03.2008)