Vzdáleni

Tak mohlo to být lepší a určitě taky i kratší, ale japonská artovka držela malinko své tradice a trochu zbytečně naopak utlačené emoce. Holka se musí starat o dítě, přítel nechce dělat jen utrácet peníze a tak nastává to dilema jak získat ukradené peníze. Z toho ve filmu pramení určité erotické scény, jedna sebevražda a oceán. Je to hodně pomalé,tak bacha na to. (27.04.2023)

Mladá 17letá matka se snaží vychovávat dvouletého syna i zajistit peníze pro jeho obživu. Společně žijí ve společné domácnosti se stejně starým otcem dítěte, který si ovšem svoji odpovědnost za rodinu nechce připustit. Universální příběh, který by se mohl odehrávat kdekoliv na světě ve každé vyloučené lokalitě. Domácí násilí, neúcta k ženám, alkoholismus, gamblerství. Hlavní hrdinku stíhá jedná rána osudu za druhou, ale ona stále bojuje, klopýtá, bere se životem jak umí, ale naráží na nedostatek životních zkušenosti a trochu mladické naivity. Přesný portrét společnosti. Potlesk ve stoje po premiéře na MFF KV. (10.07.2022)

Chybí tomu ta přidaná hodnota, u které bych řekl: "Sakra, tenhle film je originální a musím ho doporučit všem". To se bohužel neděje a film se táhne jak podprůměrný český seriál, kterému chybí napětí a pořádné vyvrcholení. Být vámi, porozhlédnul bych se spíše po jiných filmech. Stopáž je taktéž dvojnásobná než by měla být a herecké výkony byly spíše směšné a do žádné z postav jsem se nevžil a nestalo se tak, že bych jí fandil. (24.04.2023)

Ukážka toho menej prezentovaného chvosta japonskej spoločnosti. Film je pomalý a zdaním prázdny, ako tomu mnohí vyčítajú, ja ho však skôr vnímam ako minimalistický. Je to taký ten odmeraný japonský výraz, vnútri však naplnený tajomstvom - životnou hádankou. Cesta surovoými fatalitami osudu v reflexii mladých ľudí na okraji spoločnosti. Ak váš emočný zážitok nepochová nuda, tak vás naopak vo vytrvalom sústredení omráči tichý a mrazivý spád do existenčného dna hlavnej protagonistky. (08.05.2023)

Requiem za sen, Lilja 4-ever nebo i extrémní Zmasakrované blinkací panenky... Výčet filmů, které nás uvrhly do bezútěšnosti života prostitutek, by mohl být dlouhý a obsahoval by mnoho děl, která přišla s kreativní formální cestou, jak danou rozšířenou tematiku uchopit. O Vzdáleni, celovečerním debutu japonského režiséra Masaaki Kudóa, se to ale bohužel říci nedá. Ten totiž závažné téma rozebírá tím absolutně nejpovrchnějším a nejdoslovnějším způsobem, a byť nedělá nic vyloženě špatně, tak současně v ničem nevyniká. Duchaplnost a jistá enigmatičnost japonských filmů je tatam. Sledujeme rutinní šablonu, kde se stane přesně to, co od prvních minut očekáváme. Vzdáleni mají několik moc hezkých záběrů a snaží se o symbolické zakončení, kdy příliv oceánu očišťuje těžce zkoušenou mladičkou matku s dvouletým synkem. Jinak ale působí, jako kdyby Kudó viděl několik slavných hollywoodských filmů a sestavil z nich univerzální mustr, který zkrátka obšlehl a nepřidal žádnou osobní hodnotu. A to platí pro jalové dialogy i pro nefunkční balanc mezi snahou o poetičtější přístup na jedné a naturalismem na druhé straně. Několik decentních nahotinek rozhodně nesimuluje cestu do pekla, jakou má sedmnáctiletá protagonistka Aoi zažívat. S trochou cynismu lze dokonce napsat, že největší pozitiva spočívají v tom, že případným aspirujícím filmařům by mohl takto matný snímek dodat odvahu k realizaci vlastních festivalových projektů. (18.07.2022)