Одна
Jediná, ktorá prežila
Režie:
Dmitrij SuvorovKamera:
Michail KelimObsahy(2)
Novomanželia Larisa (Nadežda Kaleganová) a Vladimir (Maxim Ivanov) Savickí nastúpili 24. augusta 1981 na palubu lietadla, ktoré smerovalo z Komsomoľsku na Amure do Blagoveščenska. Tridsať minút pred pristátím sa civilné lietadlo AN-24 zrazilo s bombardérom sovietskeho letectva TU-16 a vo výške viac ako päť kilometrov nad zemou sa rozpadlo na kusy. Nikto nemal prežiť, ale stal sa zázrak. Larisa Savická sa prebrala uprostred trosiek lietadla v nepreniknuteľnej tajge. Teraz sa musí sama pričiniť o skutočný zázrak, ktorého je schopný len človek s naozaj silnou vôľou prežiť... (TV Markíza)
(více)Recenze (20)
Proč "pouze" tři hvězdy tak zajímavému a vizuálně nadprůměrně působivému filmu? Předně proto, že ve skutečnosti vše proběhlo podstatně jinak (realitě odpovídá pouze příčina pádu letadla), proto, že tvůrci z Larisy udělali ženského MacGyvera a z katastrofického survivalu patetické melodrama. Ale zároveň musím ocenit perfektní trikovou scénu pádu letadla, bezvadné retro obrazy ze života v CCCP, nebo syrové záběry z tajgy (Naděžda K. si při natáčení asi opravdu "užila"). ()
Zázraky se dějí (1974) 24. srpna 1981 novomanželé Larisa a Vladimir Savickij nastoupili na palubu letadla po letu Komsomolsk-on-Amur - Blagoveščensk. 30 minut před přistáním se civilní letoun AN-24 srazil s bombardérem Tu-16 K sovětského letectva a rozpadl se na kusy ve výšce více než 5 kilometrů nad zemí. Nikdo neměl přežít, ale stal se zázrak. ()
Rusové si točí po svém a mě to prostě nesedí. Přestože se tentokrát zpracovává skutečný příběh, nevěřil jsem filmu jedinou minutu. Už pád letadla je zpracovaný tak, že by i v Marvelovce působil jako pěst na oko a následný boj o přežití je po všech směrech nevěrohodný a ne úplně dobře a hlavně zábavně zpracovaný. Navíc standardně mizerné ruské herectví a tuna patosu. Bohužel špatné. ()
Začalo to nadějně katastroficky. Hezký pád letadla, to se musí uznat. Těšil jsem se, co bude dál. A dál už nebylo nic. Zbytek filmu chodila nesmrtelná baba po lese a vzpomínala na svůj idylický život v CCCP či měla vidiny, nevím, furt to otravně prolínali. Tedy kromě prvních 10 minut prakticky líné až romantické drama. (12%) ()
V čase, ked jeden ruský Voloďa pred celým svetom zohráva svoju životnú rolu v novodobej antickej tragédii, sa tento národ rozhodol natočiť film o inom Voloďovi, ktorý prežil idylickú mladosť v Sovietskom zväze. Hlavnou postavou je napokon Voloďova novomanželka, ktorá ako jediná prežije haváriu lietadla a stroskotá. V sovietskej tajge musí čeliť mnohým nástrahám ako napríklad tigrovi, pohyblivému blatu či opäť idylickým spomienkam na život v ZSSR. Tento boj o holé prežitie sa prelína s retrospektívnymi zábermi na ľúbostné spomienky s (už nebohým) Voloďom, čo je podľa môjho názoru najhoršie zvládnute prelínanie dejových línii, aké som kedy videl. Milostné scény pôsobia veľmi gýčovito a herecky hrozne zvládnuté (filmári asi chceli docieliť nenútenosť, akú videli v nejakých nie áčkových amerických filmoch). Na Ameriku sa tu hráme po celý čas - a hoci jediná vydarená scéna z celého filmu je samotná havária lietadla, štylizovanosť (a opäť gýčovitosť) kamery či réžie je v mnohých prípadoch komická. Hrať tu nevedia nielen dvaja najhlavnejší herci, ale ani tí vo vedľajších rolach. Keď sa matka dozvie, že jej syn zrejme zomrel, je to herecký výkon hodný jojkárskej Súdnej siene. Aj zdanlivá kritika sovietskej spoločnosti tu je len naoko, v zmysle socialistickej komunálnej satiry. Kritizujeme tu zlyhania jednotlivcov, nie systému. Toto celé je komplexný problém ruskej mainstreamovej kinematografie, ktorá sa chce hrať na Hollywood a napokon z toho vylezie Hollywood z Wishu. Na druhú stranu súčasní ruskí nezávislí filmári si už dokázali nájsť vlastný rukopis (ako môžeme vidieť z rôznych festivalov) a aspoň oni tvoria niečo hodnotné. ()
Galerie (11)
Photo © SSB Films
Reklama