610 metrů nad zemí

"Fall" podľa mňa tento rok dosiahol jeden skutočný vrchol. A to v tom, že mi priniesol film, ktorý sa mi skutočne dostal pod kožu a ešte po dopozeraní som potreboval nejaký čas na to, aby som to spracoval. A môže za to niekoľko dôvodov. V prvom rade prostredie tej rádiovej veže je skutočne dobre spracované a dáva tomu všetkému ten silný pocit beznádeje. Rovnako fakt, že všetky vaše veci sú len niekoľko metrov pod vami, ale nemôžete sa k ním nijako dostať. V druhom rade sú to naše hrdinky. Grace Caroline Currey a Virginia Gardner odviedli skutočne skvelú prácu a predali asi všetky scénky. Veril som im to v každom ohľade. A to finále vďaka tomu pôsobí ako skutočné zadosťučinenie. Pochváliť ale musím aj ich dialógy. A to čo odhalíme z ich minulosti. Nebolo to nutné, no dalo mi to v niektorých scénkach viac pochopenia. Nedá sa povedať, že by to niekto mal ľahšie alebo ťažšie. Všetci prežívame určité skutočnosti inak. A vnímame to inak. Plus je v tomto filme asi najlepší človek vs. sup moment v histórii filmu. Keď to uvidíte... pochopíte. A rovnako čo ma prekvapilo bol finálny zvrat. Nebudem prezrádzať o čo ide, no dalo to celému filmu ešte niečo navyše. Film zlyháva dokopy pre mňa iba v dvoch aspektoch. Prvým je úvod, ktorý je čisté klišé. Videli sme to, vieme čo sa stane a nijako nás to neprekvapí. Druhá vec je to, že občas sú vo filme momentky, ktoré sú tu vložené, aby nejakým spôsobom ovplyvnili dianie neskôr. Či pozitívne alebo negatívne. A kým niektoré sú fajn... iné na mňa pôsobia v štýle: "Bolo toto naozaj nutné?" Inak ale nemám moc čo vytknúť. Film ma skutočne dostal do stavu, že som nad filmom premýšľal. Najmä nad Hunter a tým, čo sa o nej dozvieme. Tie momentky úprimnosti boli skutočne skvelé. Hodnotenie: A- (03.10.2022)

Fall oficiálne vyhlasujem za najextrémnejší filmový zážitok v živote. Kdeže ľakačky v najtrápnejších hororoch, na toto sa proste nedalo pozerať s neustále otvorenými očami a s pokojom v duši. Ako človek, ktorý by vo výške dvadsať metrov po stúpaní po vnútornom rebríku skolaboval, si myslím, že to presne sedí. Rozumiem, že to nemá s realitou absolútne nič spoločné a Huntove výkony oproti týmto babám pôsobia ako lozenie po lane v telocvični. Ale ak je zážitok tak intenzívny, tak odpustím aj scenáristické klišé, občas ťažko počúvateľné dialógy a absenciu explicitného zobrazenia záchrannej akcie. (19.09.2022)

Charakterovo nesympatická influencerka a jej s cliffhangerovským emocionálnym dopadom poškodená kámoška, sa vydajú skúšať opäť šťastie a nespadnúť z nejakého zapadákova. Už len to, že ide o charaktery, ktoré si dokonca ešte aj majú čo vysvetliť zo súkromného života a chovajú sa strašne nelogicky a ´´moderne´´, je pri tomto napináku veľkou závadou. Mať to iné postavy, máme tu skvelú adrenalínovku. (28.06.2024)

„Dříve než se zešeří, sup tě zblajzne k večeři.“ Vizuálně úchvatné jako Gravitace, ale již úvodní vertikální scéna naznačí limity reálnosti. Je jasné, že nejen obě nebohé slečny, ale i já budu trpět jako zvíře (kvůli mé lezecké duši). Viz bouldering na kilometrové stěně a romantický skok (!) do náruče manžela. Lezce profíka, který dodržel svatební slib: „Vlezu na všechno... dokud nás smrt nerozdělí.“ Co jsem zaslechl ve hvízdání větru? Becky: „Sice se Hunter ke konstrukci ani jednou necvakla, ale hlavně že jsme spojené lanem! Aspoň tu Darwinovu cenu získáme obě, až jedna z nás uklouzne.“ Hunter: „Dvě zprávy, Becky. Špatná je, že už vím co uvolnilo a poshazovalo všechny ty šroubky. Tvoje parohy. Ooops... Dobrá je, že zůstaneme až do smrti v blízkém kontaktu.“ Sup rudokrký: „Brácho, dnes se nadlábnem. Půlku psa a jako moučník dvě buchty.“ Nyní, pro odeslání zprávy, malé SMS OKÉNKO: [][] Kikina „shoe inside“ padá cca 17 vteřin. Co by padalo pomaleji? A poskytlo tak víc času na zachycení signálu? ◘ Hadrová koule, smotaná z kalhot Hunter, trika a pušapky. ◘ Improvizovaný padáček z tenisky, šňůrek od bot a trička. ◘ Sup s vyžraným vnitřkem, čili bez masa, jen kůže, duté kosti a peří. [][] Nejstylovější by samozřejmě byl sup. Ten ale bůhvíkam zmizel! Že by ho dobytek Scott Mann sežral komplet, včetně peří a zobáku? Třikrát fuj! Otázka bonusová: Jak dlouho by z B67 letěl pták Omnibus? (13.05.2023)

Překvapení, o kterém jsem ještě ráno nic nevěděla. Nervy drásající momenty, kdy jsem prostě musela schovávat hlavu do dlaní a hlasitě nadávat. A to skoro neustále. Nevím, jestli tomu pomohl fakt, že jsem kdysi slítla z dvaceti metrové výšky a od tý doby je nesnáším. Nesedl mi jen twist ke konci filmu. Proběhnout to přímočařeji bez twistu, myslím, že by to atmosféře jen přidalo. Na omezené možnosti jedné plošiny hodně vysoko v pustině moc dobrá práce všech zúčastněných. Bavila jsem se. Kiksy ve scénáři neřeším, mně ve stresu taky mozek dost vynechává. Za mě to funguje. Byla jsem ty necelý dvě hodiny napnutá víc jak kšandy poctivýho pivaře. (06.09.2022)