Babiččin dům

Snad nikoho neraní mrtvice z toho, že jsem si dal tento filmový poklad do svých oblíbených. Tímto pozdravuji svou vskutku milou babičku, všechny ty skvělé hochy z Pomády, co mi přebrali holky, pipiny, co jim nebylo dost dobré objetí v kadilaku, policajty, co mi vžycky "moc pomohli" a taky všechny soudržky učitelky, vychovatelky z družiny a pionýra, co usilovali o mou nezávadnou výchovu. (10.12.2011)

Typický horor osmdesátých let, který nijak zvlášť neděsí a ani se v něm toho moc nestane, spíš je vše trochu příliš natahováno. Atmosféra framy skoro v pustině je však docela ucházející. Korunu všemu nasazuje český dabing alá dva dabéři, který vyniká zvláště v okamžicích kdy mluví babička s vnučkou a divák slyší jakoby monolog jedný ženský středního věku. I s hladinkou alkoholu stále podprůměrný zážitek. (09.05.2010)

Tak po letech jsem se vrátil k téměř již klasice žánru, avšak hodnocení jsem snížil o hvězdu. Příjemná atmosféra letního dne na pomerančové farmě. Krásný dům ukrývající tajemství. Ve sklepě. Vnoučata přijíždějí za babičkou a dědečkem. Nová rodina. David je ovšem nevycválaný oražený spratek, který vleze kam může, podělá, na co sáhne a navíc je k tomu velmi nesympatický. Tajně jsem doufal, že spadne ze střechy a rozláme se, že si trubku v sadu prožene hlavou, že ho děda vykuchá.... Vcelku jsem si užil s pěkným obrazem a rychlodabingem, na čtyři hvězdy to však vidím už jen ve svých vzpomínkách. (08.03.2017)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

Jeden z nejblbějších hororů, které znám. Není absolutně nic, co bych na něm pochválil. Scény, které měly být děsivé, byly směšné, ale to nebylo jen takové to uchechtnutí, ale smích huronského náčelníka Magui. S dnešními horory to pochopitelně neobstojí ani trochu, ale co hůř, ono to neobstojí ani s horory, které byly natočeny v té době. Horor, který je k smíchu, to je ta nejhorší nálepka, jakou horor může obdržet. Tomuhle se fakt vyhněte. Hrozí, že si po něm delší dobu už žádný jiný horor nepustíte a to by byla škoda. (03.02.2011)