Hořící sníh

Sovětský válečný film podle oceňované knihy Jurije Bondareva. Snímek líčí epizodu z bitvy o Stalingrad, příběh dělostřelců obětovaných svou generalitou na zastavení průlomu německých tanků snažících se osvobodit Paulusovy armády obklíčené ve Stalingradském kotli. Vlastní bitevní vřava je zfilmována dobře, ale kolem je dost nezajímavých a děj zpomalujících psychologických a politických keců, že jako celek mne film spíše zklamal. Video: http://filmx.com.ua/drama-melodrama_online/71-goryachij-sneg-1972-onlajn.html (15.05.2010)

Najskôr to vyzerá na celkom nudnú konverzačku, avšak po čase sa Horiaci sneh slušne rozbehne a čaká nás doslova hodinová akčná vojnová scéna v špinavom prostredí s kvalitne nakrútenými scénami. Bohužiaľ je k dispozícii verzia s pomerom strán 4:3 a so značne vyblednutými farbami, čo výrazne znížilo zážitok z filmu. Ak by sa premietala nejaká pôvodná (ak vôbec existuje) širokouhlá verzia s reštaurovaným obrazom, pokojne by som si Horiaci sneh zopakoval napríklad v kine Lumiere. Sčasti ako úvod Ciest slávy od Kubricka, ale tu je to presne naopak, reči predchádzajú akcii, i keď samozrejme ide o nižšiu umeleckú ligu. (30.10.2020)

Velmi dobře natočený snímek z bitvy o Stalingrad, která předzamenala obrat ve válce a přivodila Němcům po pořážce u Moskvy další krutou porážku, ze které se už ale nevzpamatovali. U Stalingradu Němci přišli, díky paranoidnímu Hitlerovi, který viděl ve všech snahách neměckých generálů o ústup pouze zradu, o celou šestou armádu, téměř čtvrt milionů můžů, z nichž více než polovina zahynula krutou smrtí a konce války se v zajetí dočkala jen malá část. O bitvě o Stalingrad byla natočena spousta snímků, ale tento patří k nejlepším. (14.04.2012)

Mám rád niektoré staršie sovietske, ale aj novšie ruské vojnové filmy z čias druhej svetovej (napr. Choď a pozeraj sa alebo Brestská pevnosť...). Ale Horiaci sneh? Ďakujem, nech radšej nesneží. Je veľmi poznačený dobovými skresleniami. Najviac ma iritovali debatné krúžky ruských vojakov medzi nápormi nemeckých tankov. To sentimentálne pseudofilozovanie o živote pri kalíšku vody. Film dosť okato hrá na city: jeden vojak sa zdôverí, že sa bude ženiť a vzápätí padne, druhý si posťažuje, že je jediným synom svojej matky a potom s ručných granátom vybehne proti spomínaným tankom, veliteľ má zľutovanie s dezertérmi, atď. O čo viac tu nezáleží na Konkrétnom ľudskom živote, o to viac je oplakávaný. A ešte jedna poznámka na záver k obsahu filmu: neodohráva v Stalingrade, ani na Volge, ale niekoľko desiatok kilometrov pred Stalingradom na rieke Miškova... (01.11.2012)

I v době tvrdé Brežněvovy normalizace vznikl tu a tam film, který stojí za pozornost. Hořící sníh je jedním z nich. Podobně jako Na západní frontě klid zobrazuje, jak takový klid vypadal. Tentokrát jde o jednu z mnoha veledůležitých lokálních bitev poblíž Stalingradu, kde se za obrovských ztrát přesýpaly hodiny mnoho měsíců. Hořící sníh je klasický válečný snímek, který je sice v určitých momentech poplatný své době, avšak s několika obrovskými výhodami, které ho dělají skvělým. Jednak je to tíživá atmosféra ruské zimy, nedostatku jídla a pití, a všudypřítomné smrti, které se postavy v žádném případě nevyhnou. Další výhoda filmu je potlačení emocionální expresivity (láska, sklíčenost, odvaha) - tolik typické pro ostatní velké válečné filmy - místo toho se film soustředí na samotnou situaci, která nebohé postavy vykresluje mnohem reálněji než extrémní patos (ruský patos je zde minimalizovaný na přirozenou mez). A konečně - je zde stejně jako v Čuchrajově Čistém nebi znázorněno, jak trapné pro obě strany je předávání vyznamenání. Bitva samotná je zároveň skvěle natočena, snímání krajiny a velké celky začleňují postavy do bitevní vřavy, a tak konvenční střet skutečně funguje, jak má, narozdíl od nudných choreografií Ozerových bitev. Působivý snímek. 80% (29.03.2011)