Hořící sníh

I v době tvrdé Brežněvovy normalizace vznikl tu a tam film, který stojí za pozornost. Hořící sníh je jedním z nich. Podobně jako Na západní frontě klid zobrazuje, jak takový klid vypadal. Tentokrát jde o jednu z mnoha veledůležitých lokálních bitev poblíž Stalingradu, kde se za obrovských ztrát přesýpaly hodiny mnoho měsíců. Hořící sníh je klasický válečný snímek, který je sice v určitých momentech poplatný své době, avšak s několika obrovskými výhodami, které ho dělají skvělým. Jednak je to tíživá atmosféra ruské zimy, nedostatku jídla a pití, a všudypřítomné smrti, které se postavy v žádném případě nevyhnou. Další výhoda filmu je potlačení emocionální expresivity (láska, sklíčenost, odvaha) - tolik typické pro ostatní velké válečné filmy - místo toho se film soustředí na samotnou situaci, která nebohé postavy vykresluje mnohem reálněji než extrémní patos (ruský patos je zde minimalizovaný na přirozenou mez). A konečně - je zde stejně jako v Čuchrajově Čistém nebi znázorněno, jak trapné pro obě strany je předávání vyznamenání. Bitva samotná je zároveň skvěle natočena, snímání krajiny a velké celky začleňují postavy do bitevní vřavy, a tak konvenční střet skutečně funguje, jak má, narozdíl od nudných choreografií Ozerových bitev. Působivý snímek. 80% (29.03.2011)

Reziser Gavriil Yegiazarov natocil len dalsi dostatocne nudny vojnovy sovietsky film. Namiesto krasnej bitky o cele jedno mesto tu mame len svojrazny pribeh vojakov istej delostreleckej baterie, ktora v roku 1942 brani postupu nemeckych vojsk dalej. Dialogy su miestami az teatralne a prilis vela tu je patosu. Minutaz 105 minut az tak nevadi, ale film rozhodne nepatri k tomu najlepsiemu, co sa v byvalom ZSSR natocilo a na velikanov /Michalkov, Tarkovskij/ kvalitativne stale nema. 37 % (16.05.2015)

Jedine co bych na filmu pochvalil jsou najezdy nemeckych tanku, dobra vyprava a na stari filmu i velice kvalitni obraz a barvy. V zadnem jinem sovetskem filmu o velke vlastenecke valce jsem ale nevidel tak pateticke neprirozene dialogy jako tady. K tomu ten velitel prochazejici se s komisarem v zakopu jako po zamecke zahrade... Mozna za to muze i velice spatny cesky dabing. (19.12.2007)

Mám mnohé sovětské válečné filmy rád, a to především pro jejich ochotu nahlédnout do duše vojáka hlouběji, ne pouze jako na hrdinu, geroje, který někoho miluje a doma na něj čeká rodina. Snad bezprostřednější zkušenost ruská národa s válkou napomáhá přesvědčivějšímu zobrazení, než se povětšinou děje na druhé straně Atlantiku (z ní raději nějaký ten Vietnam). Hořící sníh však proti těmto mým očekáváním plně rozhodně neobstál a nepřirozenému patosu se poddal. Což si opravdu filmaři myslí, že hrdinu filmový divák dokáže zahlédnout jen v tom, kdo je v každé situaci s hlavou vztyčenou na smrt, kdo předsmrtně blouzní po nábojích a medaile pro něj pramálo znamená, kdo vše koná bez jediného náznaku obav ve tváři, spíše s výrazem "jsem odhodlán"? Tito asi ano. A dále... Myslí si i to, že pochopení, jak je ta válka hrozná nám nejlépe zprostředkují tak, že vojáci v zákopech budou mudrovat o kráse mírových časů, že na to mají chuť a náladu po dvou letech prožitých bojů? A k tomu ještě ta scéna s Mužem a Ženou, kteří, posíleni láskou k sobě (a nevyslovené Straně), společně střílí z protitankového děla. Slabé ***. (01.08.2009)

Velmi dobře natočený snímek z bitvy o Stalingrad, která předzamenala obrat ve válce a přivodila Němcům po pořážce u Moskvy další krutou porážku, ze které se už ale nevzpamatovali. U Stalingradu Němci přišli, díky paranoidnímu Hitlerovi, který viděl ve všech snahách neměckých generálů o ústup pouze zradu, o celou šestou armádu, téměř čtvrt milionů můžů, z nichž více než polovina zahynula krutou smrtí a konce války se v zajetí dočkala jen malá část. O bitvě o Stalingrad byla natočena spousta snímků, ale tento patří k nejlepším. (14.04.2012)