Linie násilí

Tak tohle mě zcela převálcovalo!! Film, o kterém se dá říct, že je americký, ale je v něm tak moc, že jsem zůstala nevěřícně zírat a vydrželo mi to až do konce. Kousek, který byl zřejmě přesně ušitý na mou míru, měl napětí, strašně mě bavil, sedla mi muzika i výběr herců a navíc jsem ochotná si ho hned pustit znovu! Překvapení. Inu vybírala jsem podle režiséra a nezklamal mě. Já snad dám znovu i Paříž, Texas!! Poznámka pod čarou: Scéna baru silně evokuje obraz Edwarda Hoppera Noční ptáci. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

The End of Violence by se spíš měl překládat jako Konec násilí, mnohem lépe vystihuje podstatu filmu. Už u The Million Dollar Hotel jsem se potkala s tím, že pro mě je to naprosto úžasný film, dosahující kvalit Nebe nad Berlínem, ale pro většinu ostatních je to Wimova šlápota vedle. Stejně tak u Linie násilí. Překrásný snímek o cestě člověka za poznáním sama sebe. Wim si na tuto pouť pozval na pomoc násilí, dozajista aktuální téma. (25.07.2007)

Z tohohle Wendersova kousku jsem napoprvé nebyl příliš moudrý... no, možná proto, že jsem měl s sebou v kině flašku vína, už nevím... každopádně jsem ho pořádně vstřebal teprve napodruhé napotřetí. Příběh je trochu krkolomně a těžkopádně (rozuměj Wendersovsky) vyprávěný a z první projekce mi v hlavě nejvíc utkvělo asi to, jak se zazobaný producent přidal k mexikánské zahradnické partě a sekal s nimi křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem. To se mi totiž hrozně líbilo, protože já jsem tenkrát taky pracoval u zahradníků a sekal křoviňákem a hrabal hráběma a foukal fukarem... Teď jsem dal po letech tenhle film znovu a můj názor na něj je dost rozpolcený. Na jednu stranu - hrozně moc se mi líbí jeho vizuál, jeho barvy, jeho klidné melancholické tempo, jeho nevtíravá hudba, jeho herci. Na druhou stranu - jeho lehoulince scifistický příběh není moc přesvědčivý, taková paranoidní, rádoby angažovaná kritika tajemného Velkého Bratra, který nejenže může kohokoliv z nás sledovat a poslouchat, ale v případě nutnosti ho i umlčet magickou střelou z nebes... prostě všemocná a všehoschopná Amerika viděná očima evropského intelektuála. Ale protože má tenhle film neskonalé štěstí, že na něj mám jisté osobní vzpomínky, dostane ode mne blahovolně jednu hvězdu navíc. (23.02.2015)

ocenenia : MFF Cannes 1997 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Násilie je ovocím paranoje, a častokrát keď príde dlho očakávaný nepriateľ, zistíme že nás vlastne oslobodil.... Na tak zložitú tému si Wenders zvolil asi až príliš zložitý dej, neobratne kľučkujúci medzi svetmi hollywoodskej filmovej produkcie, vládnej špionáže, policajného vyšetrovania, vzťahov otca a syna, manžela a manželky, ženy a muža.... príliš veľké sústo pre tak subtílny film, neschopný prekročiť hranicu od iba krásne zosnímaného (kamera Pascal Rabaud) rozjímania k naozaj "za srdce chytiacemu" filmu.... herecké výkony sú však veľmi dobré, Bill Pullman a Gabriel Byrne, urobili asi všetko, čo im scenár dovolil.... a vo vedlajšej úlohe otca sa poslednýkrát na plátne objavil Samuel Fuller, slávna postava americkej kinematografie, ktorý sa práve násiliu vo svojich filmoch nikdy nevyhýbal... apropo, nie je miesto vraždy, okolo krorej sa točí celý dej filmu, identické s miestom, použitým pri natáčaní Paríž, Texas? (05.03.2009)

Hmm. Bylo mi u toho hezky. Což je o thrilleru dost zvláštní výrok, ale to už je holt Wenders. Každý jeho film je napůl sen. A teď nemám na mysli sémiotiky s jejich teoriemi o obecné podobnosti filmu a snění – tenhle chlapík v tom oboru dospěl dál než ostatní. Hodně za to může hudba, zde zvláště vypečená, nálady waitsovské, i když samotný Waits se ozve jenom jednou. Zápletka je na tom sice to nejméně důležité, ovšem protentokrát potěšila její sevřenost a dořečenost všeho podstatného (když dáváte bacha) – to u mistra nebývá pravidlem. Taková prima meditace. A co do vývoje postav větší roadmovie než celá V běhu času, mimochodem. Asi bych si měl novějších wendersovin sehnat víc. (20.03.2012)