Studený bufet

Já opravdu nejsem obdivovatelem francouzské filmové tvorby, mně totiž jaksi nesedí ten francouzský styl, ale i tak jsem ochoten přiznat, že se mi Galové čas od času trefí do chuti. A je zajímavé, že mají v takovém případě v názvu snímku termín, který má vztah k jídlu. Dnes to byl absurdně absurdní Bufet a ve své desítce oblíbených filmů mám dlouhodobě zakotvené Delicatessen. V pozadí a zároveň v centru všeho dění byla Věž; budova tak neblahá, že dokázala zlákat k nastěhování dokonce houslistu!! Zaujala mě vysoká koncentrace vrahů na metr čtvereční, nejednou jsem se zasmál humoru, který by nejednoho Amíka pohoršil, a přestože jsem si nikdy nedokázal oblíbit Gérarda Depardieu, jeho Alphonse mě bavil poměrně mocně. Mou nejoblíbenější postavou se stal každopádně inspektor Morvandieu, velké zvíře pařížské kriminálky a hvězda odboje. Tento člověk svou jedinou velkou slabinu bohatě vynahrazoval šestiranným revolverem, z něhož dokázal v případě nutnosti vystřelit bez nabíjení i patnáctkrát. Jo, jo, tohle se povedlo a jsem rád, že mi esaque film doporučil. / "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." "Já taky. Většinou přijdu pozdě." / "Šéfe, v pátém patře jsme našli uškrcenou ženu!" "Tu nechte být, ta patří k nám." / Poučení: Nájemný vrah nemusí sdílet tvůj smysl pro humor. (09.04.2023)

Zakládám si na tom, že jsem jiný než ostatní uživatelé a tak bych se chtěl, na rozdíl od ostatních, při hodnocení tohoto snímku vyhnout slovu absurdní. Jenže ono to nejde, protože absurdnější záležitost jsem v životě neviděl. Ale ono stačí přijmout myšlenku, že vrazi nemohou být zavíráni do vězení, aby nezkazili ty nevině odsouzené a hned tento snímek začne dávat smysl. Nožovrah, ženovrah a policejní komisař střílející smyčcový kvintet, jsou zkrátka naprosto skvělou trojicí, která sice občas nikoho nevraždí, ale vysoký stupeň zábavy udrží po celou dobu. (02.12.2014)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)

První polovina s rozehráním vražedné zápletky je skvostná, velmi dlouho jsem se tak upřímně nepobavil. Surreálná absurdita by se dala krájet. Nicméně s příbývajícím časem jsem se nemohl ubránit dojmu, že jde o, byť velmi dobrý, skeč Monty Python natažený do celovečerního filmu. Nicméně to nic nemění na tom, že jde stále o výjimečný zážitek s neodolatelnou ústřední trojicí herců. (22.04.2010)

Reziser Bertrand Blier /Buzici 1974 - tiez s Depardieum, Herci 2000/ natocil celkom slusnu komediu, ktora ma sympaticky absurdne dialogy. zaciatok na autobusovej stanici je vyborny, ale potom film sklzne do priemernej sedivej nudy s obcas az planym plkanim. Potom ale zaverecna cast je opat na urovni a hoci nemam rad Carole Bouquet /pre mna spatna bondgirl z bondovky Jen pro tve oci/, tuna sa dala zniest : 60 % (07.05.2016)