Volba zbraní

Drsná a přitom i poetická francouzská filmová škola. Je to jeden z těch filmů, ze kterých na vás dýchne opravdový život. Někdo má osudovou kartu veselejší, jiný smutnější a někdo přitahuje a vyrábí maléry neustále dokola. Středobodem příběhu je Mickey, uprchlý trestanec, který se celý život chová tak, jak je naučil a rány tedy néjen přijímá , ale i rozdává. Když se ovšem konfrontuje s krásnou ženou a svou krásnou dcerou, hluboko v něm se probouzí opravdový cit. Ovšem karmický kruh se točí stále dál... (30.07.2011)

Volba zbraní je hodně slušné drama o konfliktu dvou mužů - uprchlého gangstera a bývalého boxera Mickeyho (Gerard Depardieu) s usedlým chovatelem koní Noelem (Yves Montand). Na útěku z vězení je při přestřelce těžce raněn Mickeyův parťák Serge, který svým zraněním podlehne a Mickey podezírá starého přítele Noela, který má také zločineckou minulost, že je zradil, a slibuje mu pomstu. Všechno je ale trochu jinak, jde totiž o nedorozumění, kterých je ve filmu vícero a činí příběh ještě tragičtějším. Noel, který měl v plánu žít klidný život se svoji milovanou manželkou Nicole (Catherine Deneuve), je tak přinucen znovu nahlédnout do své minulosti a s využítím starých kontaktů čelit této konfrontaci. Sám režisér Corneau o tomto snímku napsal: "Chtěl jsem vylíčit střet dvou mužů, kteří nemají nic společného - mladého zločince na útěku a staršího muže, který pod svou měšťáckou fasádou opět najde své mládí a minulost. Srážka těchto dvou vyděděnců je doprovázena mnoha násilnostmi." Volba zbraní má svůj spád, atmosféru i slušné hercké výkony Depradieua a Montanda. Určitě stojí za vidění, protože nejde o klasickou detektivku, ale o tragický příběh zpackaných životů, které se žijí v kruhu - nikdy z něj totiž člověk nemůže vystoupit ven a žít jinak... (27.10.2006)

Tyhle starý francouzský kriminálky já hodně můžu a tohle má asi všechno, co od takovýho filmu očekávám. Film teda trvá přes 2 hodiny a v závěru mi to přišlo dost natahovaný a překombinovaný, ale nenudil jsem se. A za vidění to stojí už jenom kvůli tomu, jakej výkon tady předvádí Gérard Depardieu. On má na kontě hromadu skvělejch rolí, ale tohle je asi jeho nejlepší výkon, co jsem zatim měl možnost vidět. A i když tady hrajou vedle něho další herecký esa, tak on je dokázal všechny strčit do kapsy a celej film ukrad pro sebe. Yves Montand a Catherine Deneuve si odehráli to svoje, zaujal mě pak ještě Michel Galabru, kterýho jsem znal do teď jenom z komedií. Vážnou roli ale zvládnul zahrát taky. Akorát ten jeho naivní pokus o zatčení byl spíš nechtěně komickej a hodil by se asi líp do Četníka ze St. Tropez. (10.03.2024)

Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. (13.05.2013)

Výborná a nekompromisní francouzská škola akčního kriminálního filmu. Hrdiny tu pak jako obvykle nejsou lidé obyčejní, ale grázlové a policajti. Čestní, bezskrupulózní, ambiciózní, poctiví, zkažení, milující, stateční, zbabělí a mohl bych pokračovat.  A je jedno ke komu si daný přívlastek přilepíte.  Corneau nepředstavuje černobílé a šablonovité hrdiny, ale složité charaktery, jež si sympatie diváka získávají (nebo je ztrácejí) postupně.  Depardieu jako mladý cholerický bouřlivák, který nejde pro ránu ani výstřel daleko, nicméně  pod maskou drsňáka se celou dobu skrývá milující otec a vlastně velmi čestný muž.  Montand,  bývalý mistr zločinu, avšak už unavený honbou za dalším "dobrodružstvím", chce svůj klid a dožít spokojeně život se svou milovanou ženou. Okolnosti jej však donutí oprášit staré zvyky a  co se v mládí naučíš...  Galabru a Lanvin, střet starého a mladého, zkušenost versus ambice. Zatímco jeden už dávno ví, že rybář je vždycky trochu cítit bahnem, tak druhý svou dychtivostí způsobí tragédii.  Výborné ve všech ohledech, Depardieu pak na sebe  strhává pozornost největší a jeho choleričnost skvěle kontrastuje s vyrovnaným klidem Montandovým.    Jejich střet však odhalí, kým oba ve skutečnosti jsou a že se vlastně od sebe příliš neliší.  A zrcadlově se totéž odehrává na druhé straně zákona i Galabru a Lanvin se dočkají svého "rozhřešení".  Otec a syn, mladší a starší verze téhož člověka? To nechť si každý přebere sám, já sazím plnou palbu. (14.11.2022)