Otec a otec

Otec a otec asi nikto nebude pokladať za filmové veľdielo, a ja dvojnásobne nie. Pierre Richard aj s Gérardom Depardieuom sú u mňa na čiernej listine. Napriek tomu som sa počas filmu párkrát zasmial a pozrel som si ho v pohode, pretože Pierre Richarda tlmili v jeho nemotornosti a Gérarda Depardieua v jeho podobe s lokomotívou. Takže, ako som už spomenul v úvode, žiaden zázrak, ale na tri hviezdičky film dosiahol aj u mňa. (15.01.2015)

Samo jméno režiséra Francise Vebera je zárukou kvalitního filmu. Zápletka je jednoduchá: mladý Tristan uteče z domova. Jeho otec je tak trochu nekňuba, a proto se iniciativy chopí matka, která po synových stopách vyšle své dva bývalé ctitele, jimž každému zvlášť namluví, že jde o jejich vlastního syna... A tak se rozehrává výtečná situační komedie s dvěma hvězdami francouzkého filmu v titulních rolích : Pierrem Richardem a Gérardem Depardieu. (01.12.2011)

Další vynikající komedie z dílny Francise Vebera, tentokrát nás dokázal situovat do situace, kdy matka vyšle dva údajné otce aby našli svého syna. Oba samozřejmě souhlasí aniž by tušili že se jedná o tutéž hledanou osobu. Nastává tak vodopád komických situací, není nouze o rány pěstí a ke slovu se dostanou i Depardieho známé hlavičky. Zjišťuji že s přibývajícím počtem repríz je takhle komedie čím dál tím lepší. 80% (18.09.2007)

Gerard Depardieu a Pierre Richard jsou pomoci lsti přesvědčeni, že jeden z nich je otec Tristana, který utekl své matce Christině (Anny Duperey) a ta ho chce samozřjemě zpátky. Oba "tatíci" se spojí, aby našli syna a zjistili pravdu. Ač film nabízí dvě velká jména francouzského filmu a režiruje známý Francis Veber, tak je to zábava jen tak napůl, film nabízí několik povedených momentů, na druhou stranu i několik nudnějších situací, takže výsledek je poté značně nevyrovnaný. Ale už kvůli dvoum velikánům stojí za to se na film kouknout. (29.10.2011)

Jeden z najoriginálnejších scénaristov Francis Veber, duchovný otec Françoisa Pignona (dedič tuláka Charlieho), si hravo poradil aj na režisérskom poste a nezaostal za Yvesom Robertom, režisérom série o blondínovi. Obzvlášť mu vyšla trilógia Kopyto, Otec a otec a Utečenci, v ktorej spojil Pierra Richarda a Gérarda Depardieu, dvoch famóznych hercov. Ten prvý hrá celým telom, je z rodu Funésa, len na rozdiel od funesovských hrdinov je tak trochu hračkou v rukách nemilosrdného osudu, teda Vebera. Funes dej určuje, Richard na dej reaguje, ale pozor! nie je to žiadny blbec, ako napríklad inšpektor Clouseau. Francois Pignon je v podstate génius. Depardieu hrá očami, je z rodu Gabina. A spolu to medzi nimi iskrí a horí. Jeden z najoriginálnejších scénaristov tak vytvoril jedno z najoriginálnejších hereckých spojení. Ak k tomu prirátame hudbu Vladimira Cosmu, vyjde z toho naozaj fantastická trilógia. To, že je neopakovateľná, sa ukázalo, keď Veber spojil Depardieua so Jeanom Renom vo filme Drž hubu. Tam hral skôr toho Pignona, aj keď sa tá postava volala ináč. Reno je skvelý, ale dvojica D plus R bola jedinečná. Ešte slabšie to vypálilo s tou Osinou. Ak by ste sa ma opýtali, ktorý film trilógie mám najradšej, bolo by to, ako keby ste sa matky opýtali, ktoré zo svojich troch detí má najradšej. Alebo lepšie - ako keby ste sa syna opýtali, ktorého zo svojich troch otcov má najradšej. (26.07.2020)