Dva muži ve městě

V tomto komentáři se nevyhýbám spoilerům, pakliže jste film neviděli, radši jej nečtěte. Včera viděno podruhé; nakonec jsem se tedy rozhodl ponechat tři hvězdičky. Na tyhle filmy, co mají cca těch 85% a pohybují se tak v žebříčku nejlepších filmů, totiž člověk musí být přísnější (kolik bych asi odebral hvězdiček, kdybych si udělal tour top 300?). ___ Překvapilo mě, že jsem si nepamatoval, kterak film končí/skončil (a to jsem ho viděl maximálně pouhé tři roky zpět; chtěl bych věřit, že nemám zas tak děravou paměť... občas si vzpomenu na fragmenty filmů, které jsem viděl i deset let, takže to snad nebude tak hrozné), přitom - dovolím si tvrdit, a můžete být vůči mně polemičtí - "Dva muži ve městě" jsou tím typem filmu, který zaháčkne až od jisté události (zde přepadení banky Ginovou bývalou zločineckou bandou; pro mě je to stěžejní událost, jelikož za těchto okolností komisaři musí být jasno, že Gino v ničem nejede, že by se mohl i mýlit, přesto ho nepřestává buzerovat; při troše dobré vůle by jeho chování do té doby bylo možno číst jako víceméně pochopitelnou prevenci). Do onoho děj-překlopujícího-momentu se ve filmu vlastně nic tak zajímavého neděje, respektive neděje se nic, s čím by se dalo zladit. Gabinovo vzpomínání (jako rámec, do kterého byl film zaobalen) totiž podkopává veškerou dramatičnost, míjí se Ginovou přítomností. Divák tak je v situaci (tedy alespoň já byl), kdy ví, že se něco posere, a tak si nemůže s Ginem příliš užívat života (jelikož by mu ho pak bylo líto; a je vůbec co si užívat?), potažmo nenávidět paranoiu toho otravného komisaře (k ničemu by to fakticky nevedlo; rétoricky je to už od začátku nastaveno tak, že Gino nemůže vyhrát), tak nezbývá než čekat, až nevyhnutelné tragičnosti bude učiněno zadost... Když nad tím přemýšlím, byl bych radši, kdyby tenhle film byl vyprávěn retrospektivně, odvíjel by se od soudu, na začátku by byla skutečnost zabití a obviněný Gino, načež by se diváku rozplétaly příčiny, přelévaly by se sympatie, docházelo by ke konfrontacím. Takhle to pro mě prostě bylo bez tajemství a příliš "centristické". ___ Musím přiznat, že mně přišlo dost otravné, jak byl Gino vykreslen, to jeho delonovské charisma mně přišlo nadmíru vlezlé, až citově vydírající. Je zřejmě mým největším problémem, který s tímhle filmem mám - čert vem to, že první polovina filmu mně víceméně přišla jako vata, že bych před chronologií upřednostňoval retrospektivu, to jsou detaily! Co nemám rád, co opravdu nemám rád, tak to jsou modely v sociálně kritických filmech (není to pouhopouhá kriminálka; docela dost to tepe soudobou francouzskou justici). Gino byl až moc sympatický, až moc si nezasloužil dopadnout, jak dopadl. Ex-vězeň, na kterého deset let čeká žena, která však následně ve chvílích největšího štěstí tragicky zemře, zamiluje si jej vězeňský vychovatel plus celá jeho rodina, zaměstnavatel, z něj chce kvůli jeho příkladné píli udělat společníka, ex-vězeň, který chce zůstat rovný chlap, a tak se neočistí, když může, ex-vězeň, jehož milence nevadí, že byl ve vězení a že jí o tom neřekl, to je pro mě zkrátka kalkul, nic reálného nereprezentuje. Ta postava mně nedemonstruje to, že by v systému mohla být chyba, že se člověk může změnit, atd., je tu zkrátka pro to, aby jeden lkal, jak je život (nebo svět) strašně nespravedlivý. Stavět systémovou kritiku na charismatu jedince mně jednoduše řečeno přijde neplodné! (20.08.2019) (méně) (více)