Dva muži ve městě

Klasický francouzský film jsem si včera po desetiletích zopakoval. Dojmy, které jsem si odnesl, jsou poněkud rozporuplné. Poetika detektivního žánru, na které je film postaven, se v řadě momentů dostává do rozporu se způsobem zobrazení a pojednání některých scén. Nejvíce je to patrné v úvodní části, líčící idylická setkání Strabliggiho s Cazaneuvovou rodinou, zcela nepropracována zůstává milostná náklonnost Cazaneuvovy dcery k Ginovi, hodně hluše vyznívá i zachycení jeho druhého vztahu k vnadné bankovní Anglofrancouzce. Klady a silná místa na druhé straně převládají tam, kde jde o skutečnou drsnou krimiatmosféru. V mnoha ohledech to platí pro soudní scény i vlezlé fízlovství posedlého vrchního policejního inspektora Goitreaua. Tento záběr má obecnější platnost: ukazuje, že i v demokratickém státě mohla - i může - často policie propadat chování, které do toho estébáckého či gestapizujícího nemusí mít zas tak daleko. Štvanice na zušlechtěného člověka končí tragicky: nedobrovolnou smtí oběti, která ke svému hrůznému činu byla dohnána protidemokratickým chováním svého policejního antipoda. Řadu viditelných slabin režie i scénáře přetrvávají dva skvostné herecké výkony: Delonův a Gabinův. Při závěrečné scéně - vrcholném okamžiku jinak spíše průměrného díla - , v níž jde Gino na smrt, obě skvělé herecké kreace vrcholí. Patok nechuti a odstupu od justičních orgánů, největší přání mladých hlavních hrdinů filmu i jeho hlavní kritické poselství, nejlépe vystihuje strachem ze smrti stažená tvář Delonova hlavního hrdiny. Tato část jeho myšlenkového jádra je evidentně nadčasová. Pro kvalitu obsahu i dosahu filmu také jednoznačně určující. (12.08.2008)

Koncert dvoch hereckých sólistov, v ktorom obidvaja hrajú prvé husle a zároveň sa vzájomne doplňujú tak, aby spravili z tohto komorného filmu jedinečný zážitok. Pomalé tempo a dusná atmosféra, ktorá minútu od minúty hustne, ma trýznili čoraz viac a skľučujúci záver som od nervov takmer nevydržal. Jednoduchý scenár, miestami možno až príliš, ale práve kvôli tomu by som sa vôbec nečudoval, keby bolo v závere napísané, že sa tvorcovia inšpirovali skutočnými udalosťami. 85%. (07.11.2009)

Veľmi silný film, ktorý mi po prvom zhliadnutí dlho nešiel z hlavy. Otázky spravodlivosti, viny a trestu sú veľmi príťažlivé a v tomto filme sú rozohrané s akousi osudovou predurčenosťou. O výbere hercov pre dve hlavné úlohy niet pochybností a u Alaina Delona som ocenil jeho disciplinovaný prejav. Škodlivosť nadpráce u policajtov presvedčivo demonštroval Michel Bouquet, predobraz úloh hraných Tommy Lee Jonesom. Definitívny počet hviezdičiek vyjadruje najmä to, že popri všetkých a nemalých kladoch mi u tohto filmu trochu prekážala priamočiarosť a akési čierno-biele videnie. (19.01.2013)

Že byl ve finále Gino ke svému tragickému činu dohnán okolnostmi, tedy drahým podezřívavým panem inspektorem, je neoddiskutovatelné. Nemohl jsem se však ubránit pocitu, že kdyby Gino nebyl takovej bláznivej cholerik, mohlo to dopadnout úplně jinak. Jinak téma začleňování bývalých trestanců zpět do společnosti spolu s chápavým panem vychovatelem s tváří Jeana Gabina super... 70% (01.11.2017)

Stačí jeden debil a celý váš život se může ocitnout v troskách..Smutný příběh muže předem odsouzeného k tragickému konci, v kterém excelují ( jak jinak) francouzská herecká esa Gabin a Delon. Zdatně jim sekunduje zejména Michel Bouquet jako slizký policejní inspektor Goitreau ( ten debil). Závěr filmu patří k těm emočně nejsilnějším filmovým tečkám, které jsem dosud viděl. (01.03.2013)