Pevnost Saganne

Velkolepě pojatý film o francouzském důstojníkovi, který se vydává na jih do nehostinné saharské pouště, aby bránil francouzské zájmy a stal se národním hrdinou. Děj se začíná v roce 1911, kdy Saganne (Gérard Depardieu) opouští Francii a pod vedením plukovníka Dubreuilha (Philippe Noiret) získává zkušenosti a respekt arabských válečníků. Po úspěšné misi se vrací zpět do Paříže, aby se zakrátko znovu rozjel do Afriky bojovat proti sultánovi Omarovi. Jeho životní osudy přitom kříží dvě osudové ženy - dcera místního úředníka Madeline (Sophie Marceau) a pařížská novinářka Louise (Catherine Deneuve). Film je pojat vskutku velkolepě. Působivé scenérie jsou snímány s okázalou pečlivostí, je kladen důraz na každý detail - ostatně kamera a kostýmy byly nominovány na Césara... Tímto se však veškeré klady vyčerpávají. Film má bezmála tři hodiny a většinu času se neskutečně vleče. Chybí podstatnější akce, náznak hlubší myšlenky a v paměti utkví jen pár silných momentů. Překvapivá, ale poměrně zbytečná je role novinářky Louise, která vlastně nemá žádné opodstatnění a v závěru je docela nepochopitelná její proměna z noblesní pařížské ženy v ošetřovatelku. Pevnost Saganne není špatný film, ale k dokonalosti mu chybí docela hodně - především zajímavější scénář a lepší režie, která už v půlce povážlivě ztrácí dech... Tento snímek měl pravděpodobně velké ambice, ale skončil jako průměrný, místy docela nudný film. (28.07.2008)

Snad snaha ukázat, že i Francouzi měli svého Lawrence, který byl přijat/nepřijat pouštními Araby jako jeden z nich vedla k natočení tohoto filmu. Podobně jako v Lawrencovi z Arábie je v hlavní roli nekonečná poušť zabíranách ve velkých až obřích celcích, poušť beze stopy života, snad s výjimkou válečniků, kteří o nadvládu nad ní bojují. Na první pohled se film jeví jako nudný příběh o vzestupu a následném pádu jednoho odhodlaného muže. Na pozadí jeho africké poutě však lze vysledovat a užít si nejeden zajímavý obraz. Krom zmiňované fotogenické Sahary mě oslovily obrazy odhalující nepatřičnost evropanské přítomnosti v poušti. Není naprosto podána skrz nějaké očekávatelné morální ostouzení, namísto toho se v dunách věnuje smetánka tenisu, což nechápavě pozorují místní děti, dámy jsou oblečeny dle evropské módy a lékář hraje na okraji oázy na violoncello... Přes tuto nepatřičnost je nutné tenhle kus světa ovládnout a není na škodu, když na obou stranách budou umírat hlavně Arabové. Písek o moc nad nímž bojuje se v bezvýznamných, ale krvavých šarvátkách. SPOILER - Závěrečná (1.sv.válka) šarvátka již bezvýznamná není - bezvýznamní jsou v ní padlí...KONEC SPOILERU. Slabé ****. (18.07.2009)

,,MÁM ČESŤ VÁM OZNÁMIŤ, ŽE TU TO VŠETKO STOJÍ ZA H*VNO." __ Nie som síce žiaden veľký romantik, ale tieto výpravne produkcie odohrávajúce sa začiatkom 20. storočia si pozriem vcelku rád. Prečo však tento film musel trvať 3 hodiny, keď 50% času sa tam prakticky nič nedeje - teda okrem nehoráznej nudy. Iste, film má naozaj skvostnú kameru snímajúcu nielen prenádherné púštne scenérie a krásne znie aj hudba (za obidve tieto veci by sa nemusel hanbiť ani Leanov Lawrence z Arábie, i keď mne Saganne skôr pripomínal novšie Štyri pierka), avšak to je na ponúkané parametre akosi primálo. A vôbec nechápem prečo tu film za dajme tomu tri bojové scény (z toho dve majú asi 1 minútu) nesie žánrové označenie akčný a vojnový? Veľmi slabé 3* a s druhým pozretím už nerátam. (napísané 13. 10. ´09, 6. komentár k filmu) (11.10.2009)

Krásná poušť. 1) Film exceluje v první polovině v záběrech z pouště - mauritánská Sahara je podmanivě krásná a klidný neuspěchaný pomalý každodenní život vojenské posádky je velmi působivý. 2) Spoiler. Milostná linka příběhu je slabá. Sagannův pobyt v Paříži mě nudil a ani po svém návratu na poušť to už není jako dříve. Závěrečná změna bojiště pak je jen hřebíčkem do rakve slibně započatého díla. (21.02.2015)

Autobiograficky laděná literární předloha patří do vlny generace "mladých rozhněvaných mužů", rozhořčených podvodem, za nějž poprávu považovali jatka "velké války", kterou u nás známe jako první světovou válku. Ambiciózní plebejec z rodiny, která to chce "také někam dotáhnout" se dostává do soukolí francouzské koloniální správy kdesi v Sahaře snad na alžírsko-tunisko-marocko-mauretánsko-senegalsko-nigerijských hranicích v romanticky děsivé krajině pohyblivých písečných dun. Částečný úspěch, vykoupený životy domorodců na obou stranách konfliktu, ho posouvá k jeho cíli - sňatku s milovanou mladou ženou - , za jehož obzorem se objevuje tajemná prostopášná i milostná a vášnivá krasavice počínajících středních let. Vše se rozuzluje na jatkách poziční války, když se předtím ještě naposledy prolnou tragické osudy lidí, drcených nelítostnou dobou. Film svou poetikou odpovídající spíše padesátým než šedesátým letům; vyniká skvělou krajinnou kamerou, která se doslova opulentně pase jak na historizujících interiérech pařížských i koloniálních rezidencí, tak na krajině saharské pustiny a velbloudích jízdních vojenských jednotek. Herci - v paměti zůstane nejen skvělý, tehdy už vyzrálý Depardieu, kouzelně erotická a současně naivní mladičká Marceauová i až démonicky a současně živočišně svůdná Deneuveová, která se tehdy nacházela v zenitu své sošně svůdné klasické krásy, snad nepřekvapí ale určitě také nezklamou. To, co je nejsilnější stránkou filmu, totiž zdařilé zachycení doby její vlastní současnostní optikou, mohou druzí naopak považovat za jeho nejpronikavější slabinu. Ať tak či onak, opuštěná pouštní pevnost, u níž poručík Saganne kdysi přes takřka stolety vybojoval svůj životní boj, stále stojí zpola zaváta závějemi věčně pohyblivých dun, proháněných a formovaných nikdy neumdlévajícím saharským větrem či vichrem. ... (12.06.2009)