Uprchlíci

Příjemné, vtipné ... Pro mě jedna z nejoblíbenějších rolí Gerarda Depardieho. Jediné co mi nesedlo byla ta malá holka ... já sice obecně děti moc rád ve filmech nemám a hlavnš ty "divný a střelený", ale tahle mi vadila ještě trochu přes rámec, přišla mi úplně mimo a já jsem jí prostě nic nevěřil... trochu mi srážela celkovej dojem ale pořád nemůžu dát nic než *****, už kvůli tomu, že dobrých komedií je jako šafránu. (06.05.2012)

Uprchlíci jsou nádherný film, asi jako plno filmů z Francie, které tam vznikaly v 70. a 80. letech. Do pokoje mi přinesl neuvěřitelně krásné emoce. Radost, smutek..přátelství. Tak krásné zážitky se prostě nedají zapomenout. Tak také vím, že nikdy nezapomenu na takovéto filmy a vždy pro mě budou mít velký kus v srdci. (14.06.2012)

Film, kde sa Pierre Richard príliš nestrápnil, ako zvykol inde. To už neplatí o jeho filmovej postave, vykradnutie banky je v štýle blbý a blbší, ale francúzskej komédii odpustím všelijaké nelogickosti. Sympatické dievčatko, kvôli ktorej sa všetko udialo, nemusí ani veľa hovoriť, aby bolo všetko jasné a možno občas vypadla aj slza divákovi. Priaznivci klasickej rodiny si film do vitríny nedajú, ale náznaky sú tu natoľko nevinné a zábavné, že by ho určite nezatratili. (10.01.2015)

Uprchlíci jsou asi na místní databází nejlépe hodnocený film s Pierrem, ale já s ním mám menší problém. A asi jsem konečně pochopil jaký...  Pierre si ve svých autorských filmech občas vybral nějákou vlastnost (roztržitost - Roztržitý,  smůlu - Život plný malerů, nesmělost - Jsem nesmělý, ale léčím se), na kterou se nabaloval humor a až pak ve druhém plánu se nenásilně trochu více zkoumala (filozofování nad slovem roztržitý v Roztržitem.) I mistr Veber si ve předchozích filmech s Pierrem a Depardieum, vybral téma (Kopyto - opět smůla, Otec a otec - otcovstí), na které se nabalovalo humorné dění...a až ve druhém plánu se pak zajímavě mísil humor s trochou sentimentu  a přesahem do života  (v Kopytu - víra ve štěstí a smůlu...smůla na konec hlavní dvojku dovedla až k úspěchu...V Otci a otci se řeší úloha otcovství, pan Pignon je psychicky nemocný člověk trpící depresemi, který možná svého syna vyloženě  potřebuje apod.) V Uprchlícíh mi příjde, že je tohle všechno převracené...nebo to tam ani není. Dojemná historka o chudém tatínkovi a jeho nemluvné holčice je sice možná pěkná a musím říct, že dříve mě (bez nějakých dalších větších filmových zkušeností) i skutečně hodně dojímala....Ale tady se nic  moc se nezkoumá, na trochu smutný příběh a pár vážnějších scén  se teprve nabaluje pár humorných scének (přepadení banky...a hlavně skvělý veteřinář Carmet a přestrojení za matku.), a v prostředku jako by se pan Veber pokoušel o vyloženě sociální rovinu...Ale bez většího nadhledu. Ty předchozí filmy mi zkrátka přišly přirozenější a k vážnějším tématum se teprve propracovávaly postupně v na první pohled ryze humorném balení..zde jako by se nás pan Veber pokoušel i trochu citově vydírat a nedívím se, že zrovna tento film se dočkal amerického remaku v jeho vlastní režii (neviděl jsem.) Oproti předchozím filmům (i dalšímu skvostu, byť taky vážnějšímu - Hračce, kde ale taky funguje humor, vážná linka i sentiment dohromady) pro mě krok stranou a s větší vážností, určitě ne více výzralý kus, spíš více podbízívý, ale sám v některých ohledech poněkud naivní a nedotažený. Myslím si prostě, že tohle pan Veber tak nedotáhl.  I navzdory té oblibě filmu u dalších fanoušků francouzských komedíí a Pierra Richarda. Tady jdu překvapivě trochu proti proudu a musím říct, že k mým nejoblíbenějším filmům s Pierrem Uprchlíci už určitě nepatří. Dneska už osobní přenos tohoto filmu shledávám především prvním zhlédnutím a těm pár komediálním momentům...jak říkám, hlavně Carmetovi a převleku Pierra (:D). Ale  pan Veber ať si z toho nic nedělá. Tohle určitě není zdaleka tak slabá chvilka jako měl osm let předtím, jistý pan Oury.:o (15.07.2022)

Dnes se pro takový typ filmu vžilo označení dramedie. Typicky francouzské fórky namixované s rodiným dramatem. Kouzlo Uprchlíků spočívá právě v tom, jak zručně je to namícháno a pak samozřejmě v ústředním triu. Malá Jeane by si omotala kolem prstu snad i Herodota. I když se místy tlačilo hodně na city, celkový dojem to nekazí. (14.06.2020)