Silnice Řím - Neapol neprůjezdná!

Skupina aut v nekonečné koloně a jejich osazenstvo, z nichž se stanou trosečníci ve stojatých vodách dopravní zácpy. Lidstvo sice od neandrtálců už urazilo tisíce let, od zvířat ale některé jedince dělí jen pár hodin v nepohodlí. Paleta postav je pestrá, charaktery při bližším zkoumání nikoli. Hlavní roli hraje mužské srabství v různých polohách i míře. Otec, nutící svou dceru k potratu nemanželského dítěte, protože by mohlo ohrozit i jeho čest, zhulený týpek, kterému je milejší absťák než přiznání si, že má problém, herec, který nabídnuté pohostinství využije až příliš a pak se není schopen bránit vydírání, skupina hejsků, která znásilní dívku, podvraťáci, kteří - ač v přesile - jen přihlížejí, a mladík, který ji nakonec nedokáže pomstít. Jediným úsměvným momentem je chvíle, kdy Itálie vyhraje fotbalový zápas, všichni vybalí z kufrů vlajky a začnou oslavovat. Když se dalšího dne kolona konečně rozjede, zdánlivě je všechno jako na začátku. To jen životy některých lidí se rozjely z prudkého kopce během těch několika hodin, kdy jejich auta stála. (22.07.2013)

Nic nedokáže odhalit charakter člověka lépe, než když ho vystavíte extrémnímu zatížení. Nemusí se jednat pouze o fyzické vypětí, ale může jít také o psychický tlak na jeho nervovou soustavu. Jedním z příkladů se může stát i dlouhé čekání v nekonečné frontě aut, tak jak to i ukazuje tento film. Velmi dobře vykreslené postavy a jejich jednání , takže pro mě 4 * . (25.11.2011)

Neprávem zapomenutý film o tom, co se stane s kultivovaným i méně kultivovaným člověkem, když na několik desítek hodin uvízne na dálnici a nemůže nic, jen čekat a čekat... U někoho začnou bujet sexuální pudy, které končí znásilněním, u jiného zase propuknou abstinenční příznaky po cigaretě (P.Dewaere) ,které vedou pomalu k sebevraždě, u někoho propukne záchavt velikášství a tak dále a tak dále... Neuvěřitelný mix a mozaika lidských slabostí a poklesků, skryté agrese a vášně skvěle zahraných plejádou evropských filmových hvězd... (02.11.2005)

Mozaika malých příběhů, které napsal  sám život.  Comencini angažoval plejádu tehdejších italsko-francouzských filmových hvězd a  dal jim obyčejnou lidskou tvář, která se ztrácí v davu ostatních.  Dusné vedro na italské dálnici, kde všichni uvíznou na celý den a před očima diváka se začnou odvíjet ta malá z vetších souvislostí  na první pohled vystřižená dramata. Necharakterizují pak ani jednotlivé postavy, ale člověka v celé jeho kráse i hnusu. A především v tom druhém je Comencini naprosto nekompromisní a z jeho zrcadla jde chlad.   Nedoporučuji pak de facto žádnému fanouškovi angažovaných hvězd, poněvadž si je vůbec neužije.  A tak jak se  vždy provoz po dopravní zácpě obnoví, tak pokračuje i život sám, děj se co děj, tak to vždycky bylo, je a snad i bude.  Do určité míry díky oné mnohočetnosti neosobní až odtažité, ale i proto možná tak silné, protože takhle to kolem nás prostě klokotá a my jsme toho součástí, ať chceme nebo ne.  Pětihvězdičkový sociálně-kritický koncert bez falešných tónů. (02.11.2023)

Predstavte si, že sa zrazu ocitnete v Dopravnej zápche ... [niekde v rímskej oblasti], kedy sa síce i istý čas hýbete aspoň akýmsi, vskutku naozaj »slimačím tempom«, ktoré onedlho dokonca vystriedalo ešte i oveľa pomalšie ["mŕtvolnejšie"] tempo, čo zrejme neveštilo absolútne nič pozitívneho, a práve preto sa o tom taliansky režisér Luigi Comencini, rozhodol nakrútiť pozoruhodný titul, ktorý sa naprosto celý odohrával na neprejazdnej diaľnici ... • Skrátka; už len samotný námet vzbudzoval i nemalé očakávania, či teda náhodou nebude mať, povedzme napríklad: statický charakter, pričom našťastie sa tieto obavy vôbec nenaplnili. Hneď vysvetlím aj prečo: Čím dlhšie budú [postavy] trčať v [ne]konečnej automobilovej zátarase, tým bude vari i samotná atmosféra čoraz viac hustnúť, až som bol napokon v jednej konkrétnej [nočnej] sekvencii i mimoriadne nemilo prekvapený, čoho sú ľudia vlastne všetkého schopní ...? • A v podstate i o nás ľuďoch [o našich "temných stránkach"] priamo pojednával tento viacvrstvový titul, ktorý určite neradno len tak podceňovať. • Režisér si medzi tou kopou šoférov [a ich spolujazdcov], šikovne vybral viacej, ako desiatku/desiatky z nich, ktorým venoval i náležitú pozornosť, kedy počas toho i «neustále» prestrihával na množstvo postáv → zo začiatku s odľahčenejším rytmom, ktorý neskoršie trochu zdramatizoval, aby to bolo snáď i o čosi predsa viacej zaujímavejšie, a veru jedna sekvencia mi pripomenula aj tú z kontroverzného: Mechanického pomaranča, ktorou sa možno režisér trošku inšpiroval? • Priznám sa, že som sprvoti ani nemal príliš vysokú mienku o tomto titule [rovnako som sa totižto obával akejsi "zdĺhavosti"], ale nakoľko som sa postupom času dokázal celkom obstojným spôsobom ponoriť do tohto obsahu, tak celkové dojmy sa zväčša pohybovali niekde na hranici medzi 3 a 4*, keď až v 2/2 minutáže; som sa napokon priklonil k priaznivejšiemu výsledku. (21.10.2023)