Jean od Floretty

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

Mám rád tieto rodinné ságy so silnými postavami.Najsilnejšou postavou je pracovitý a vzdelaný hrbáč, ktorého dokonale stvárnil G. Depardieu. Videl som s ním už mnoho filmov, ale toto je jedna z jeho najlepších, najsympatickejších a najvďačnejších postáv. Jeho pracovitosť a túžba po obyčajnej letnej búrke ma občas dojímala. Skvelé na filme je, že Depardieu má rovnako zdatného protivníka - D. Auteuila a ani ostatné postavy herecky nezaostávajú. Skvelý príbeh, výborná atmosféra a pokračovanie filmu - Mamon od pramene, je len o kúsok slabšie, ale ako celok je to úžasný a silný príbeh. 100%. (23.01.2016)

Jak dokáže být krásná a laskavá, ale zároveň krutá a zlá příroda, stejně rozporupulné a barvité bývají i lidské charaktery. Claude Beri mistrně natočil tento zdánlivě obyčejný příběh ze života na francouzském venkově a obsadil jej skvělými herci. Mám pocit, že Gérard Depardieu hrál snad v každém francouzském filmu, který jsem v poslední době viděla, ale v roli bývalého městského úředníka, který se s dojemným nadšením vrhá zvelebovat půdu svých předků a dobývat její bohatství za cenu jakéhokoliv osobního nasazení, mě dostal úplně nejvíc. (26.03.2014)

Občas se budím v noci ze sna při hrůzné představě, že bych se musel živit fyzickou prací. A neuklidnilo by mne ani to, že bych měl statistické údaje o počasí v kapse, protože jsem stejně naivní jako Jean. I já bych totiž zbaštil Ugolinovi jeho falešný úsměv a při únavných výpravách za vodou bych si nevšiml kudly ve svých zádech. Jenže Jean je na rozdíl ode mne plný optimismu, který je krásně nakažlivý a který ostře kontrastuje s jeho osudem. Bez odhalení rodinných vztahů ve druhém dílu to zase nijak zvlášť silné drámo není. A hodně mne zklamala scéna ve vesnici, ve které se Jean naprosto neadekvátně rozčiluje na vesničany, které potkal poprvé, což jsem nucen považovat za špatnou práci střihače, který mi nějaký předchozí konflikt musel ušmiknout. (05.05.2013)