Jean od Floretty

Filmový diptych Jean od Floretty / Manon od pramene je kinematografickým triumfem po všech stránkách, počínaje podařenými hereckými výkony (fascinující Yves Montand není zdaleka jediný), přes překrásnou kameru snímající kouzelné provensálské exteriéry a pečlivou výpravu, po nádhernou hudbu Jeana - Clauda Petita. Tomu všemu zkušenou rukou vládne režisér Berri, který i scény, jež by snadno mohly sklouznout k lacinému melodramatu, zručně kočíruje velice vkusným způsobem. (06.03.2009)

Jak dokáže být krásná a laskavá, ale zároveň krutá a zlá příroda, stejně rozporupulné a barvité bývají i lidské charaktery. Claude Beri mistrně natočil tento zdánlivě obyčejný příběh ze života na francouzském venkově a obsadil jej skvělými herci. Mám pocit, že Gérard Depardieu hrál snad v každém francouzském filmu, který jsem v poslední době viděla, ale v roli bývalého městského úředníka, který se s dojemným nadšením vrhá zvelebovat půdu svých předků a dobývat její bohatství za cenu jakéhokoliv osobního nasazení, mě dostal úplně nejvíc. (26.03.2014)

Klasický příběh o lidské závisti a falešném přátelství. Nádherný snímek, ve kterém Gérard Depardieu doslova exceluje. Velice příjemné bylo sledovat Depardieův optimismus a entuziasmus v jeho zemědělském snažení. Těžký život, ve kterém se střídají vítězství a prohry vyvrcholí velmi tragicky. Opravdu film pro milovníky filmu a silných příběhů. Film pro diváky s citem. (15.10.2012)

Občas se budím v noci ze sna při hrůzné představě, že bych se musel živit fyzickou prací. A neuklidnilo by mne ani to, že bych měl statistické údaje o počasí v kapse, protože jsem stejně naivní jako Jean. I já bych totiž zbaštil Ugolinovi jeho falešný úsměv a při únavných výpravách za vodou bych si nevšiml kudly ve svých zádech. Jenže Jean je na rozdíl ode mne plný optimismu, který je krásně nakažlivý a který ostře kontrastuje s jeho osudem. Bez odhalení rodinných vztahů ve druhém dílu to zase nijak zvlášť silné drámo není. A hodně mne zklamala scéna ve vesnici, ve které se Jean naprosto neadekvátně rozčiluje na vesničany, které potkal poprvé, což jsem nucen považovat za špatnou práci střihače, který mi nějaký předchozí konflikt musel ušmiknout. (05.05.2013)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)