Připravte si kapesníky

Blier tentokrát satirizuje modernú uvoľnenosť, ale aj naivnú sladkú zamilovanosť. Raoul je oddane, až fanaticky zamilovaný do svojej ženy Solange, ktorá prechádza zložitým emočným obdobím. Lenže Raoul nie je len starostlivý zamilovaný manžel, ale je aj moderný muž svojej doby, takže ochotne nájde svojej žene nového milenca – telocvikára so slabosťou pre Mozarta. A tým sa začína absurdný príbeh o milostnom trojuholníku a nevinnej detskej zamilovanosti plný zbožňovania vyvolenej dámy. Úloha artificiálnej hudby je pozoruhodná. Samotný Mozart slúži nielen ako atribút pre postavu telocvikára Stéphana, no je aj všadeprítomným symbolom, ktorý má ale rôzne možnosti interpretácie: pre Stéphana symbolizuje nádej, pre naivného Raoula lepšie časy, pre Solange svet, ktorý už nechce obývať. Mozartova hudba má ale aj ďalší rozmer – niektorým scénam pridáva na sentimentalite, čo pomáha výslednému efektu satiry; niektoré pozdvihuje a evokuje v nich čistotu zámeru a tiež po celý čas pripomína, že sa pozeráme na film, ktorý nemusíme brať vážne – sladké slová zbožňovania vyvolenej dámy v kombinácií s Mozartom pôsobia nadmieru štylizovane až manieristicky. Samotný záver, kedy Mozarta nahradí Schubert je skvelo koncipovaný – Schubert sa pre Solange stáva symbolom nového života, nádeje a spokojnosti, pre Christiana evokuje záchvevy prvej skúsenosti fyzickej lásky, pre jeho otca je to symbol bolestnej straty. Mozart zostáva naďalej prítomný so Stéphanom a Raoulom, ktorí si ale uvedomujú, že Solange už obýva iný svet a stáva sa nedosiahnuteľnou... (11.06.2024)

Asi jeden z nejlidštějších a nejméně provokativních Blierových filmů. Téma provokace, přítomné v moderním francouzském umění od konce 19. století (»Provoquez le bourgeois!«) a ještě umocněné protesty roku 68, prochází celým Blierovým dílem. Zde se jedná (ve srovnání s například Buzíky) o provokaci vyjádřenou poměrně krotce, která přesto vede ke stejnému cíli - výsměch běžné měšťanské morálce, zbohatlé, usedlé a myšlenkově zlenivělé poválečné generaci. Jejím symbolem je ve filmu Citroën DS, podobně jako v Buzících. S Buzíky má ale další společné motivy: letargická žena sdílná dvěma muži (stejné obsazení)... Ve filmu je přítomno mnoho typicky blierovských témat: absurdita a bizarnost (do níž jsme hozeni hned na začátku), existencialistický motiv bezdůvodného ubližování, neporozumění mezi lidmi... Co je ale výjimečné: velká dávka shovívavého humoru a happy-and. Ačkoliv ne každému sedne, film stojí za vidění, přinejmenším kvůli geniálnímu Gepardieu. (11.02.2009)

Banální příběh pro komedii se postupně mění ve velmi provokativní film morálky a společenských zvyků. Dělit se o manželku, aby ji manžel rozveselil se zdá jako dobrý nápad, ale manželka zůstává dále chladná. Dva muži se dělí o manželku i bydlení a vzniká přátelství. Výsměch tradičních svazků a hodnot. Až malý třináctiletý intelektuální chlapec dokáže probudit v manželce cit sexuální i mateřský ... Čarovně krásná Carole Laure !!! (15.07.2010)

Na jednu stranu je to typický Blier, kdy se vše točí kolem premisy, která je neúprosně dovedena do absurdních důsledků. Ale při bližším pohledu jde o něco jiného. Muž chce vytrhnout svoji ženu z letargie, a nevadí mu, když se to podaří třeba i muži jinému. „Poslyš, a není ona prostě hloupá?“, ptá se zaraženě Dewaere Depardieua, když Carol Laure nezaujme ani svou sbírkou paperbacků a desek. V tu chvíli film reprezentuje typický mužský pohled (který přirozeně také vlastním), jenž si nepřipustí chybu. Ale Blier udělá v poslední třetině pozoruhodnou otočku. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví ještě nedospělý chlapec, který se do Carol Laure zamiluje a ona do něj, film zcela přehodí výhybku a najednou na vše nahlížíme ženským pohledem. Ten je úplně jiný. Vláčnější, ale nesmí v něm chybět cit, který je jediným klíčem k hlavní hrdince. Najednou Dewaere i Depardieau vypadají jako idioti, kteří se jen zabývali sami sebou a žádný skuteční cit ke své ženě nepojali. A ten „chlapec-věčné dítě“, kterému se Carol Laure jako jedinému zcela otevře, užaslým spolužákům vypráví. „Jaké je to uvnitř? Krásné, nechce se ti ven.“ Druhá dualita, mezi kterou film osciluje, je souboj Mozarta a Schuberta, kde na celé čáře vítězí ten druhý. Jeho "Maďarskou melodii" (tak se to česky asi nejmenuje, ale nenašel jsem to) si budu dlouho pamatovat. Mozarta zjevně poslouchají jen hlupáci :-) Ten film se z absurdity, vtipu, lehkonohé frašky změní na cosi jímavého a dojemného. Mluví o podstatě fatální lásky, jiným, ale vlastně podobným způsobem jako Blierův Nevlastní otec ze stejné doby.  Byl jsem uhranut. (10.10.2023)

Jak vidno, Depardieu v mládí oplýval svěžestí a energií. Bertrand Blier zase oplýval rozšafným přístupem k životu, což mi bylo sympatické už ve snímku Buzíci. Tady je naše dvojka D+D opět na místě, jen nemají na starosti Miou Miou, ale Carole Laure, která je ovšem neméně rozkošná. Trpí depresemi a záchvaty úzkosti a naši hrdinové se snaží ji z toho dostat. Stejně jako v Buzících ale nejsou opět ti praví a vyřešit to musí někdo třetí. Film je místy možná lehounce nudný, ale místy má zcela geniálně elektrizující náboj. Celkově mne bavil moc, opět lehce balancuje na pomezí společenských norem a zákona vůbec. 85% (15.07.2014)