Připravte si kapesníky

Zpočátku mi tenhle Oscarový film připadal jako úlet na francouzský způsob. Netradiční pojetí milostného trojúhelníku, který se ke konci rozroste dokonce ještě o jednu stranu, aniž by, kupodivu, kdokoli protestoval... Celým dějem se táhne jako zlatá nit snaha rozptýlit a trochu rozveselit těžce deprimovanou a nic netěšící Solange. Ač jde o snímek oceněný tou slavnou zlatou soškou, přišlo mi, že Připravte si kapesníky je ne úplně vyvážený film. První půlka byla vtipná a smál jsem se co chvíli, ale druhá už trošku nudila a hrála na takovu vážnější strunu. Depardieu byl v roli manžela výborný, zato jeho filmová partnerka Carole Laura už tak skvělá nebyla. A konečně, ačkoli je film nápaditý a rozhodně se nedá říct, že by byl jako každý jiný, slušelo by se trošku ho zkrátit a ten závěr kapánek uhladit. Zatím to vidím na 3* (08.09.2006)

Odhodit všechny zábrany nejde jen tak, mrknutím oka, jsou věci, přes které vlak nejede, přesto mě tenhle kousek zaujal a bavil, často jsem se usmívala a potutelně hihňala, asi díky parádnímu hereckému ansámblu, tj. Patrick Dewaere a Gérard Depardieu senzační a Carole Laure půvabná. Ten vrstvený vztahový propletenec byl zajímavý až k závěrečným titulím. (31.05.2020)

Jak vidno, Depardieu v mládí oplýval svěžestí a energií. Bertrand Blier zase oplýval rozšafným přístupem k životu, což mi bylo sympatické už ve snímku Buzíci. Tady je naše dvojka D+D opět na místě, jen nemají na starosti Miou Miou, ale Carole Laure, která je ovšem neméně rozkošná. Trpí depresemi a záchvaty úzkosti a naši hrdinové se snaží ji z toho dostat. Stejně jako v Buzících ale nejsou opět ti praví a vyřešit to musí někdo třetí. Film je místy možná lehounce nudný, ale místy má zcela geniálně elektrizující náboj. Celkově mne bavil moc, opět lehce balancuje na pomezí společenských norem a zákona vůbec. 85% (15.07.2014)

Proč se o Bertrandovi Blierovi nemluví jako o geniovi, schopném vytvořit svět z ničeho. Nebo jen z prahmoty ve stavu nevázanosti a nespojitosti, vtipu vznášejícího se lehce vzduchem a možností, které jim génius přiřazuje podle vlastního uvážení. Když jsem - kdysi hodně dávno - viděl "Un, deux, trois, soleil" bylo mi to hned jasné. Ani na toho Mozarta se snad nemůžeme zlobit (i když Schubert by mi byl milejší) ... Vše je možné a nic skutečné, nebo vše možné je skutečné? Blierovo zlato se třpytí i po čtyřiceti letech. Bon soir, bon soir / preparez vos mouchoirs. (05.01.2017)

Blier tentokrát satirizuje modernú uvoľnenosť, ale aj naivnú sladkú zamilovanosť. Raoul je oddane, až fanaticky zamilovaný do svojej ženy Solange, ktorá prechádza zložitým emočným obdobím. Lenže Raoul nie je len starostlivý zamilovaný manžel, ale je aj moderný muž svojej doby, takže ochotne nájde svojej žene nového milenca – telocvikára so slabosťou pre Mozarta. A tým sa začína absurdný príbeh o milostnom trojuholníku a nevinnej detskej zamilovanosti plný zbožňovania vyvolenej dámy. Úloha artificiálnej hudby je pozoruhodná. Samotný Mozart slúži nielen ako atribút pre postavu telocvikára Stéphana, no je aj všadeprítomným symbolom, ktorý má ale rôzne možnosti interpretácie: pre Stéphana symbolizuje nádej, pre naivného Raoula lepšie časy, pre Solange svet, ktorý už nechce obývať. Mozartova hudba má ale aj ďalší rozmer – niektorým scénam pridáva na sentimentalite, čo pomáha výslednému efektu satiry; niektoré pozdvihuje a evokuje v nich čistotu zámeru a tiež po celý čas pripomína, že sa pozeráme na film, ktorý nemusíme brať vážne – sladké slová zbožňovania vyvolenej dámy v kombinácií s Mozartom pôsobia nadmieru štylizovane až manieristicky. Samotný záver, kedy Mozarta nahradí Schubert je skvelo koncipovaný – Schubert sa pre Solange stáva symbolom nového života, nádeje a spokojnosti, pre Christiana evokuje záchvevy prvej skúsenosti fyzickej lásky, pre jeho otca je to symbol bolestnej straty. Mozart zostáva naďalej prítomný so Stéphanom a Raoulom, ktorí si ale uvedomujú, že Solange už obýva iný svet a stáva sa nedosiahnuteľnou... (11.06.2024)