Saltburn

Emerald Fennell rozhodne fandím, pretože už v druhom filme dokázala, že je veľmi talentovaná režisérka, no bohužiaľ nie až tak talentovaná scenáristka. A rovnako ako jej predošlý snímok Promising Young Woman je aj Saltburn sklamaním hlavne po tejto stránke. Štýlová, vizuálne podmanivá, provokatívna hra s divákom, kde je však všetko len na efekt. Saltburn toho v priebehu dvojhodinovej stopáže mnoho sľubuje, ale vo finále málo prinesie. Vie skvelo striedať nálady zo serióznej drámy, cez satiru, thriller s pár zámerne šokojúcimi scénami bez toho, aby to pôsobilo rušivo, avšak vo výsledku nepodá presvedčivý príbeh, keďže ani jedna z postáv, ani jedna zo situácii tu nepôsobí dôveryhodne. Celé je to len také načančané pozlátko bez uveriteľnej psychológie postáv, ktoré sa snaží v závere tváriť ako sofistikovaný psychologický thriller, ale je to len taký navoňavý brak. Či zámerný alebo nie, to už si musí odpovedať každý sám. Mňa to tie dve hodiny síce náramne bavilo a vizuálne uchvátilo, ale zároveň mám k tomu toľko výčitiek, že tentoraz nemôžem zaokrúhliť to hodnotenie vyššie. CELKOVO: 7/10 (01.01.2024)

Skvěle zahrané a mistrovsky záběrované vyprávění, které se v poslední třetině až příliš spolehne na efektní obrázky a bizarní situace, díky kterým se vytratí jakýkoliv emociální dopad, soucítění a napojení na postavy. Z počátku mě film vedl a byl jsem ustavičně překvapován vývojem. Ve chvíli, kdy vám to všechno dojde (každému asi jindy), začne být všechno tak trochu jedno. Nemám problém s tím, že se jedná o variaci na Talentovaného pana Ripleyho - film je vyprávěný jinak, a v mnoha ohledech je originální. V jeden moment se však změní ve vyprázdněnou obrazovou exhibici, zatímco starší film se poctivě věnuje postavám a mnohem lépe zafunguje v emoční rovině. (31.12.2023)

Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle "Parazita", "Glass Onion", "Menu" a "Trojúhelníku smutku" si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Saltburn je dekadentní, provokativní, zvrácená, lehce úchylná podívaná, která míchá drama s thrillerem i s lehkým přesahem do artu. Film krásně vypadá. Švédský kameraman Linus Sandgren, proslavený hlavně prací na filmech Damiena Chazellama, zaplňuje obraz vyvedený v archaickém akademickém formátu řadou dekadentních kompozic, vysoce kontrastních barev i hry s odrazy a stíny. Jediným zklamáním bylo lehce předvídatelné vyvrcholení, které se rozuzlilo téměř najednou ve snaze vysvětlit dosavadní děj. I tak jsem si ale velmi užíval posezení a sledování toho, kam mě film zavede. Jeden z těch lepších filmů, které jsem v poslední době viděl. /75%/ (16.01.2024)

Plytká tiktokizace Pana Ripleyho, která jde za každou cenu po explicitní dřeni, aniž by kdy držela pohromadě nebo se alespoň náznakově zabývala psychologií postav, které jsou tak spíš loutkami pro cokoliv, co zrovna vypadne z "the twisted mind of Emerald Fennell". Otázka, proč by kdokoliv bral Barryho Keoghana pod křídlo, když od první chvíle vypadá jako maniak, je nakonec tou nejméně palčivou. Abych pochválil alespoň nablýskaný povrch, muselo by to mít vůbec nějaký tvar. 10 % (18.11.2023)

Nemůžu si pomoct, ale přes kvalitní řemeslo mě to vlastně ničím nezaujalo. Moc to připomíná mix filmů a knih které, samy o sobě, dané motivy zpracovávají o poznání lépe+ mám nějakej problém s xichtem B.Keoghana a dvě hodiny na něj koukat v jeho nejodpudivějších kreacích bylo fakt utrpení (zkouším to ale do hodnocení nepromítat). (24.12.2023)