Idol

Zajímavě roztříštěný seriál, při jehož sledování se nelze ubránit pocitům absolutní kreativní fascinace a zhnusením nad naprosto nefunkční realizací, nejspíše danou rozsáhlými produkčními problémy. Je to taková halucinogenně-experimentální-hororová jízda Refn meets Polanski meets Noé, akorát ne tak vybroušená. Anti-všechno, co se dnes očekává od AAA titulu, a nakonec se nedivím ani těm slabým diváckým a kritickým ohlasům. Vlastně to úplně v pořádku zapadá do mini kategorie niche artových HBO seriálů (Irma Vep, Jsme, jací jsme, Bludné kruhy, Třetí den, Zahradníci), jen se na Idola logicky upíná více pozornosti kvůli zapojení Weeknda a Levinsona. I s odstupem času stále přitažlivý, ale rozhodně nedotažený projekt. 7/10 (16.04.2024)

Lily-Rose Depp mě baví už dlouho a zde tomu nebylo jinak, každý záběr na ni je čistá radost a požitek z jejích půvabů. Její herecký protějšek mi byl dost protivný (což mě u někoho, kdo si říká "The Weeknd", nepřekvapuje), ale dalo se to snést, s výjimkou šokujícího rozuzlení 5. epizody, které mě skutečně otrávilo a které považuji za facku do ksichtu za to, že člověk každý týden jak blbec hltal každou epizodu, všem debilním hejtům seriálu navzdory. Mrzí mě to o víc, že - když už mají všichni potřebu to pořád porovnávat s Euforií - mi byl tenhle projekt mnohem sympatičtější než přeceňovaná Eurofie, a to jednak díky tomu, že to má jen 5 epizod, a tím pádem si to nenárokuje tolik času, a jednak úchvatná Lily-Rose Depp nesnese srovnání s tou ošklivkou Zendayou, na kterou mám vyloženě alergii (i tematicky mi je Idol bližší, protože svět hudebního průmyslu mi přijde stokrát zajímavější než nějaký fetující teenageři). Ještě mě tam herecky strašně bavil Hank Azaria a má to fajn soundtrack a kameru a celkově se na to dobře dívá, takže i navzdory hroznému závěru se mi to dost líbilo. (04.07.2023)

Jo. Levinson už na vrcholu své vlny serfuje tak dlouho a efektně, že se dostal do bodu kdy si věří natolik aby HBO přemluvil k tvorbě něčeho co drtivá většina diváků nebude mít šanci pobrat. Vůbec se nedivím, že je z toho hejtovanej propadák, protože je to tak vrstevnaté a hned v několika klíčových motivech tak nejednoznačné, že jediné čeho se zmatený divák může jakš takš chytit je ten povrchový glam a kůže Lily-Rose Depp... To předposranecké ořezání o jednu epizodu je docela znát a kazí to dojem i těm lidem co v tom seriálu viděli vice než povrchni exploitaci hudebního průmyslu. (11.07.2023)

"There is some kinky-ass shit in this house!" _____________ Čistá a nefalšovaná exploatace [potažmo skoro až sexploatace]. Exploatace sexuality, nahoty, povrchnosti, slávy, a temné stránky moderního hudebního showbyznysu hraničící s totálním soft-pornem - a to komplet bez příkras. Lze samozřejmě polemizovat o relativně banální zápletce, potažmo o samoúčelné snaze vzbudit kontroverzi a šokovat, nebo záměru či nezáměru překračovat hranice komfortní zóny. Jenže spíš než příběh [který mě zaujal i tak jako tak] mě naprosto pohltila samotná tvůrčí stylizace. Už dlouho jsem totiž neviděl [navíc v rámci mainstreamu či quality TV] něco tak neskutečně filthy, eroticky podvratnýho, živočišně zvrácenýho a provokativně toxickýho. Něco, co by tak démonicky ukazovalo hřích ve svý nefalšovaný podstatě. Především pak oceňuju skvěle zvolený hvězdný casting – Lily-Rose Depp svýmu taťkovi rozhodně nedělá ostudu, Weeknd se věrohodně zhostil role zvrhlýho sexuálního manipulátora kterýho fakt nejde nesnášet, Hank Azaria s přízvukem fakt nemá chybu, no a Da'Vine Joy Randolph s Rachel Sennott jsou queens.... Sam Levinson [jehož tvůrčí rukopis jsem si zamiloval už v Euforii] zkrátka ví jak upoutat diváckou pozornost a překračovat mantinely konformity, a minimálně za to má můj respekt – navíc vzhledem k tomu že jsem se každý pondělí těšil na nový díl [což se mi u seriálů fakt nestává]. Ačkoliv se The Idol [alespoň z mýho pohledu] setkal s přehnaně negativními ohlasy a sám uznávám že to není nějak zvlášť dokonalý, natožpak scénáristicky vypiplaný [zkrácení z původních 6 epizod na 5 je nezpochybnitelný tvůrčí i dramaturgický fiasko], a uvědomuju si veškerý nedokonalosti [zejména koherence, ať už dějová či tématická], ale bezmála pro mě jde o filmařsky precizní audiovizuální fetišismus, který se mi svým formálním jazykem perfektně trefil do gusta. Soundtrack návykovej. (04.07.2023)

Ono je vlastně úplně jedno, jestli to má být sexy, nebo jestli to má naopak vzbuzovat nevoli. Levinson nezvládá ani jednu polohu, ať už jí zamýšlel jakkoli. Je jedno i fakt, že tohle provokování ( rádoby ) “na hraně” a nucená zkaženost je k smíchu a může zaujmout tak maximálně neodkojené publikum. Provokovat se musí umět. Je jedno i to, že The Weeknd volal v souvislostech po Verhovenově Základním instinktu, přitom je to blíže jeho průseru Showgirls ( ty ale svou trapností alespoň bavili natolik, že si divák nemohl být jistý, zda v tom nebyl úmysl ). Co už trochu vadí je fakt, že postavy mají maximálně dvourozměrný charakter a procházejí si “vývojem” jak se tvůrcům zrovna v dalším střihu hodí, čímž se nemůžeme vůbec bavit o hereckých výkonech, protože nedávají smysl. Vadí i dialogy, které se dají sotva vydržet. Co ale vadí nejvíc je fakt, že tento showbiz sondující ( wannabe )provokativní art k smrti nudí ( tvářící se smrtelně vážně ) a dá se steží vydržet ( pouze ze studijních důvodů ). Kdyby jste náhodou něco nepochytili, píseň v podkresu vám to vysvětlí. Nebojte. Velkolepá sračka, která si svůj tak moc chtěný status kultovní nakonec zaslouží. Jen z jiných důvodů, než tvůrci zamýšleli. Subjektivně za dvě hvězdy mezi tím vším co vzniká. Pokud se budeme bavit o A-listu, je to čistá jedna. (05.07.2023)