Good Old Czechs

Kvůli natáčení jsem bohužel letos nestíhal milovanou Ji.hlavu fyzicky navštívit, tak aspoň doháním všechny možný dokuresty skrze online festivalovou filmotéku.  "Pivo tady špatně pění, hostinskej od nás by se zlobil. Grády ale má, umí zalomcovat. Hospody tady maj romantický názvy jako U Královi paže, U Psa a Koroptve nebo U Bílýho srdce. Kromě fricků tady válčíme hlavně s angličtinou, jak to řikal Standa, mluvěj všichni, jako by měli knedlík v hubě, ale na to, abych oddělal messouna, přece žádný hau du jů du nepotřebuju!"  Good Old Czechs mě odrovnalo svojí naprosto nekompromisní lidskostí. Viděl jsem už spoustu nejrůznějších televizních dokumentů nebo monumentálních americkejch válečnejch blockbusterů (aktuálně třeba zoufale plochý a divácky povrchní Na západní frontě klid od Netflixu), ale tahle neuvěřitelná transformace dvou paličatejch československejch kluků ve vyznamenaný piloty RAF je ve srovnání s tím vším prostě dechberoucí. Výběrka archivních matrošů je neuvěřitelně pečlivá záležitost, sound design intenzivně nervy drásající a k tomu temporytmicky dobře dávkovaná montážnická rychta, takže po stránce formy i obsahu absolutní audiovizuální rozkoš. Přesně natolik poutavě a autenticky bych na školách učil dějepis, namísto předpotopního a bolestně neefektivního systému nezáživnýho biflování. Především kapitolu moderních dějin, která je z edukativního hlediska v kontextu zaprděnýho českýho školství bohužel absolutně nedostačující. Před pány Bojarem a mistrem Špidlou smekám!    (07.11.2022)

Tomáš Bojar se střihačem Šimonem Špidlou z archivních materiálů poskládali suverénní a strhující dokument o našich válečných letcích. Dvouhlasý komentář poskládaný z knih, které napsali oba hlavní protagonisté, pak všechno ideálně spojuje. Snad jen závěr z východní fronty mi přišel o trochu slabší. U podobných projektů bývá důležitá i práce se zvukem a hudba, a oboje se tady také povedlo výborně. (90%) (27.09.2022)

Veliké poděkování tvůrcům za zdařilý dokument se spoustou zajímavých záběrů, které jsem doposud neviděla.. Pohnuté osudy československých letců RAF za 2. světové války - Františka Fajtla a Filipa Jánského - jsem znala jen letmo, tedy jsem moc ráda za to, že jsem se s nimi mohla seznámit lépe i více, ta smutná dohra po roce 1948 je zarážející a až neuvěřitelně hloupá, bohužel stalo se to.. (19.05.2023)

Touží-li někdo po umění, jež by prvořadě (po)sloužilo národu (ev. vlasti), po umění, jež by povzbuzovalo jeho ducha, tak dokumentární (!) film T. Bojara Good Old Czech (2022) s tématem českých letců ve službách RAF ukazuje, jak se tohoto úkolu dá zhostit s grácií, je tedy jednou z jeho vlaštovek. Vskutku respekt před tvůrčím týmem, umím si představit, kolik hodin práce muselo dát najít všechny ve filmu užité dobové záběry, ozvučit je a pospojovat v koherentní celek, z něhož takříkajíc nic nečouhá, v němž každý detail slouží příběhu velké odvahy a nehynoucí lásky k domovu naších hrdinných letců, ale bohužel zároveň příběhu velké, neodpustitelné poválečné zrady tehdejší moci na těchto letcích. V souvislosti s tímto dokumentem mě mrzí pouze to, že pro Jánského a Faitla, z jejichž vzpomínek tento dokument vychází a které se snaží znovuzpřítomnit, nebyly vybrány výraznější hlasy, s tím dabingem si bylo třeba ještě pohrát (i s tím rizikem, že hlas některého z naších význačných dabéru by mohl narušit dojem autenticity), v tom případě bych se nebál jít do plných, takhle uděluji „jen“ velmi pěkné čtyři hvězdičky. 80 % (07.06.2023)

Strhující a podmanivý dokument, který i přes sílu námětu, předčil moje očekávání. V kině Pilotů mi bylo s našimi "nebeskými jezdci" skutečně moc hezky! (Jak příznačné:-), už v polovině 30.let byl provozovatelem vršovického kina někdejší Svaz československých pilotů.) Moje vysoké hodnocení není dáno jen mojí celoživotní slabostí pro piloty a hrdiny RAF, film je - díky všem jeho tvůrcům -  ve všech směrech opravdu unikátní. (28.09.2022)