Pět let

Znásilnil, či neznásilnil? To je to, oč tu běží. Je fajn, že se seriál zabývá tématem znásilnění s absencí černobílého nazírání. Znásilnění už dávno není křičící a bránící se žena uchylákovi v podchodu. Je to všechno nějak rozmazané. Bohužel některé dialogy až příliš šustí papírem a působí občas až trapně edukačně viz rozhovor Davida s Emou v posledním díle. Cením ale obsah, který v tomto případě vítězí nad formou. (03.10.2023)

Viděl jsem to na jeden zátah ve dvou 80 minutových dílech a myslím si, že na tom ten formát webového seriálu nebyl vůbec znát, byť je to samozřejmě velice originální nápad. Technicky hodně slušné drama, herecky také velká překvapení. Především v podobě mladých herců, které jsem vůbec neznal. Jen mi k té dokonalosti chyběl trošičku důmyslnější závěr. Ačkoliv chápu, jak to bylo ve výsledku myšleno. Na pomezí evropského dramatu solidní standard, ale na české poměry až nebývalé překvapení. (12.06.2023)

Seriál jsem viděla ve formě dvoudílného televizního filmu, který mě zaháčkoval jako dlouho nic. Začátek a konec jednotlivých epizod byl totiž jasně rozpoznatelný tím, že divák vždy odhalil kousíček skutečného dění osudné noci - a dvě a půl hodiny si tak skládal v hlavě puzzle, jehož obraz se v jednu chvíli přeléval na stranu Davida, v další zas na stranu Terezy. Až do úplného konce, který mohl zapůsobit ještě o něco drtivěji. Jinak jsem ale byla opravdu nadšená, a to i z hereckých výkonů mladé generace (kromě ústřední dvojice Alžběty Malé a Samuela Tomana zaujme také Simona Lewandowská). Silný zážitek. (23.07.2023)

Řekneme si dnes A a za pět let si to rozmyslíme a řekneme B. Případně C. Hyperkorektnost. Všude. V posteli, ve "vztahu", protože o tom tam vlastně pořádně nemůže být řeč, když je hlavní hrdinkou asociální lesba, která si hraje na umělkyni a myslí si, že se z ní každý po*** a posadí na zadek. Nejde o znásilnění jako takové, ani o násilích na ženách, o němž se nemluví, nebo traumatu, tady jde opět jen o hyperkorekci, protože to je děsně trendy -chodit kolem všeho po špičkách, protože takhle se to dnes dělá. Ve všem, všude. Po filmařské stránce výtku nemám, obsahově s tím prostě nesouhlasím. (23.10.2022)

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. (12.10.2022)