Pět let

Já si před tímhle pustil Ligu mužské moudrosti 😅. Inu hlavní představitelka je řádně nesympatická, pokřiveně feministická pipina made in současnost. Zakomplexovaná, citově plochá, poškozená studentka žurnalistiky (jak příznačné) se mstí celému světu 🤷. Já to říkám pořád. S dívkou je potřeba si jen povídat - hlavně o gastronomii 😄. Natočeno je to zručně (hlavně první polovina) a ne že by to nebyl problém, ale na druhou stranu když se soudružka intoxikuje na diskotéce, tak asi nebude mít určité procesy pod kontrolou 🤷. Ženy by měli převzít zodpovědnost za to s kým, kde lezou a nespoléhat na to, že každý je galán nebo 🧸. Když bude doma slečna dělat řízky a pustí fotbal, tak utlumí případné sexuálně predátorské choutky a když ne u ní, tak alespoň u něho 🧠😌. Každé ženě rád poradím 🧸🙂. PS1: Velmi slušná hudba na diskotéce. PS2: S postupujícím časem stále otravnější a samotným akt by zasluhoval elektronickou tužku a konzilium odborníků 🤷🥴. PS3: Woke našeptávačka a zneužitelnost Me Too a já ještě nevím co, to ta cesta asi taky úplně nebude 🤷. 65%. (14.06.2023)

Natočené i zahrané je to skvěle, ale za mě nereálné. Kocour v troubě a jen tak ležím a čekám až to přestane? Nechci, odmítám, je mi to nepříjemné, ale mlčím, neodtáhnu se, znovu se neohradím? Daný mužský jedinec nebyl vykreslen jako zase až takový syčák, aby nebylo možné usuzovat, že by s ním přeci jen nějaká řeč ještě byla... Nemíním jakkoliv obhajovat i méně obvyklou formu znásilnění, ale spíše než o znásilnění vypráví uvedený příběh o neschopnosti komunikace. Neschopnosti sdělovat své pocity a neschopnosti vnímat pocity druhých. A někteří lidé se tomuto tajnému umění učí celý život. 3.5* (12.06.2023)

Řekneme si dnes A a za pět let si to rozmyslíme a řekneme B. Případně C. Hyperkorektnost. Všude. V posteli, ve "vztahu", protože o tom tam vlastně pořádně nemůže být řeč, když je hlavní hrdinkou asociální lesba, která si hraje na umělkyni a myslí si, že se z ní každý po*** a posadí na zadek. Nejde o znásilnění jako takové, ani o násilích na ženách, o němž se nemluví, nebo traumatu, tady jde opět jen o hyperkorekci, protože to je děsně trendy -chodit kolem všeho po špičkách, protože takhle se to dnes dělá. Ve všem, všude. Po filmařské stránce výtku nemám, obsahově s tím prostě nesouhlasím. (23.10.2022)

Prima počin s neokoukanými a velmi uvěřitelně hrajícími herci. Scénář, který nedělá ani z nich, ani z diváků debi… hlupáky a předkládá příběh jako cibuli. Postupně se díky flashbackům odkrývá, co se osudnou noc před 5 lety stalo, i jaký vliv to má na současné chování protagonistů (především dívky) a zároveň, jak ozvěna staré události může nečekaně vykolejit poklidný život (především chlapce). Ani ve finále nakonec nevíme přesně, co se stalo a já bych nechtěla být soudkyní téhle záležitosti. Byl to zločin, nerozum, pomsta, snaha o zviditelnění se? Všechny tyto motivy mohly hrát větší či menší roli. Na seriálu oceňuji téma i jeho uchopení a dobře prokreslené či načrtnuté některé charaktery. Dialogy však někdy sklouzávají k nepřesvědčivému klišé a některé postavy jsou přece jen příliš karikaturní. Přesto: díky za tohle minitelevizní dílko, které by si fakt v médiích i na sítích zasloužilo větší prostor. (30.09.2022)

„Ty jo, já jsem tě neviděl vod…“ Maturity. Máme (zřejmě) „držet palce“ jemu. Ona rozhodně není bezchybná, rozuměj evidentně prachatá, sobecká, ambiciózní, k přítelkyni zlá, v průběhu inkriminovaného večera vyzývavá. S ním nikdy nebyly potíže, slušný, přátelský, student medicíny. Má stabilní vztah, který se zřejmě překlopí v manželství. Holt útočníkem se může stát i ten, kdo ještě před okamžikem ochraňoval slabší. Studentka žurnalistiky Tereza tvrdí, že ji David znásilnil. Vydavatelka ji horlivě pobízí, aby traumatickou událost popsala v knize. Davida s někdejší společnou nocí konfrontuje. Po pěti letech. V knize bude jeho jméno. Bavilo mě sledovat zkoumání/postupné odkrývání pravdy o jedné společné noci. Bavilo mě, jak svár dvou mladých lidí doráží na jejich blízké a příbuzné a prochází u nich různými fázemi. Bavilo mě přehrabování se v popisu sporného aktu, v nejednoznačnosti. Bavily mě dlouhé záběry. Pokud můžu něco vytknout, tak myšlenky a reakce dvou vysokoškoláků jsou až příliš vyzrálé, za mě trochu neadekvátní věku/zkušenostem. Nicméně skvělí Alžběta Malá a Samuel Toman. A výborná Gabriela Míčová. Generační sounáležitost (mladý režisér Damián Vondrášek, ještě mladší scénáristka Sára Zeithammerová) je cítit. (12.10.2022)