Čínský syndrom

Začátek sice dává tušit spíše komorné drama na nepříliš záživné téma, ale to, co se poté z Čínského syndromu vyvine, bych mohl klidně označit za velmi děsivou noční můru. Musím říct, že jsem ke konci měl opravdu nepříjemný pocit jak z toho, co nám všem mohou korporace utajit, a hlavně z toho, co by se mohlo stát při jaderné havárii. V tomto ohledu je Čínský syndrom velmi děsivým a výmluvným thrillerem, který při své dvouhodinové délce nenudí a potěší dobrými hereckými výkony v čele s fenomenáním Jackem Lemmonem. Nečekal jsem to, ale tento snímek se mi opravdu dostal pod kůži. Ke konci mě opravdu zamrazilo. (06.07.2012)

Pokud odmyslíme standartní antijaderný a antikorporální balast a taky, že to asi není příliš reálné (což mě osobně navadilo pač sem tomu stejně houby rozuměl), jedná se o napínavý film, který se sice pomaleji rozjíždí, ale ke konci nabírá solidní obrátky. Škoda trochu nevýrazného konce, který jaksi vyzní doztracena. Lemmon byl skvělý. (14.07.2009)

Po všech těch neurotických komediálních rolích jsem měl konečně tu čest vidět Jacka Lemmona ve vážné úloze. A jeho zapálení a uvěřitelnost jeho charakteru mi vyrazily dech. Stejně tak, jako celý film, který vás neustále drží ve stavu lehkého napětí a i když se na plátně zdánlivě zrovna nic explicitního neděje, podvědomí vám říká, že někde tam za tou rádoby nevinnou slupkou vězí něco prohnilého až na kost. Žádná agitka, prostě staromódní konspirační thriller v té nejlepší podobě. (27.09.2014)

Ta perfektní souhra hrozící jaderné katastrofy s demonstrací vůči jaderné energii tu představuje něco originálního, v čem jsem si již po několika minutách našel zalíbení. Tikající bomba v podobě reaktoru buduje v divákovi náležité napětí a neodbytná zvídavost novinářského dua je skvěle fungujícím doplňkem. Oscarové nominace jsou zde bez pochyby na místě a zvláště pro Jacka Lemmona, jehož koncert je slastí pro oči. Už chápu, proč po havárii v Three Mile Island zazněla otázka, zda někdo viděl Čínský syndrom...85% (16.05.2014)

Kdepak, s šikmýma očima nemá čínský syndrom nic společného. To spíš s Jane Fondovou, z jejíž krásy budu mít teď syndrom já. No a vidět Majkla s plnovousem ve vytahané flanelové košili byl také zážitek z vyšší kategorie. Co se filmu samotného týče, svým tématem je rozhodně nadčasový a nezničitelný, protože jestli já osobně něčemu nevěřím, tak tomu, že hospodaření s nejnebezpečnější věcí na světě je naprosto bezpečné. A pak také - Plzákův zákon velící zatloukat, zatloukat, zatloukat, se očividně dá náramně uplatnit i v jaderné fyzice. (14.05.2012)