Balada o sedmi oběšených

Hm...nenápadný TV film, který má v sobě, jen tak mimochodem, špetku Sedmé pečeti, míchanou s Kladivem na čarodějnice a díky talentu mistra Lišky, můžeme přisypat i Marketu Lazarovou. Film, který ve mně vyvolal skutečně silnou dávku respektu k tomu, co vidím a skutečně i prožívám. O tom, co jsem slyšel, snad ani nepíšu. Nepochopitelně geniální smysl pro melodii a sladění hudby s filmem zde náš skladatel dotahuje do nadpozemské podoby. Neuvěřitelnou hudbu NAŠTĚSTÍ dolaďují precizní záběry a snímání daných scén, které to, v určitých momentech, přesně takto potřebovaly. Dáme si do toho ještě trošku fantazijní či vzpomínkové reality, aby ta dějová linie nebyla zase tak přímá a hodíme tam v podstatě neznámé herce (výjimky pochopitelně jsou) kteří to zahrají s takovým citem, že mi to vážně hlava nebere. Film, který zde nemá ani obal...328 hodnocení (zatím). Všechna tato skromnost, v kombinaci s excelentností filmu, vytváří ojedinělý, pro mě skutečně nečekaný zážitek. Chtěli zabít či již zabili, a budou zabiti. Smrt čeká, je zde, stojí vedle....podává ruku. Už visí. Závěrečné odpuštění a smíření se s osudem, je pro mě jeden z vrcholů československé kinematografie. Dvojice Martin Hollý a Stanislav Szomolányi, pro mě tímto bez diskuze konkurují dvojici Herz - Milota. (03.07.2013)

Film natočený na motívy slávnej poviedky Leonida Andrejeva prinášajúcej pohľad na posledné hodiny siedmych odsúdencov čakajúcich na smrť, bol po roku 1968 pre svoje protestné posolstvo zakázaný. Martin Hollý využíva pôsobivé čiernobiele zábery, vnútorný monológ, retrospektívne pasáže a mohutné pravoslávne chorály, ktoré umocňujú celkovú desivú a bezperspektívnu atmosféru väzenia, z ktorého jediným únikom je smrť. (03.10.2006)

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (17.02.2014)

Výborně uchopená předloha ve všech složkách - opulentní kamera, velmi sofistikovaná střihová práce přinášející několik velmi působivých momentů, mrazivá hudba využívající dětský sbor, oproštěné dekorace. I přes řadu formálních impulsů dílko působí neefektně a zcela přirozeně. Paradoxně pro mě byla jediným problémem sama předloha, různé přístupy ke smrti působily zajímavě, avšak snaha dodat jim psychologické pozadí byla poněkud zkratkovitá. Děj tak na mě působil rozklíženě až do poslední rozsáhlé scény popravy, jež byla doslova útokem na emoce umocněným jedinečným hereckým vkladem zúčastněných. Zde skutečné dílo dostálo své pověsti a nabídlo jeden z nej okamžiků československé tvorby let šedesátých. Zde už poněkud abstraktní charakter předchozích monologů a vizí dochází skutečného naplnění, stává se ryze citovou záležitostí, pochopitelnou jen v hlubinách prožitku. Oslavou lidství navzdory všem překážkám. Toto dílo muselo navzdory své drásavosti v době prvního (a na dlouhou dobu i posledního) uvedení působit velmi povzbudivým dojmem. (17.08.2011)

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% (11.06.2009)