Balada o sedmi oběšených

Tohle drama je obrovská emoční síla!!! Svým vyprávěním ždímá pocity tak zdrcujícím způsobem, že jsem nemohl ani dýchat. Zejména závěr a odsouzenci když jdou na popravu a řadí se do dvojic a rozdělují se kdo s kým půjde do oprátky, to je strašlivý peklo! Balada o siedmich obesených je další zdárný příklad, co se v Československu natáčelo v 60. létech. 7 lidí se střetnou ve vězení, kde jsou odsouzeni na smrt. V retrospektivách se jim vracejí vzpomínky na dřívější život a skrze co se do vězení dostali. Obsazení všech osob je fantastické a z výkonů, co tam všichni předvádějí dokonale mrazí po celém těle. Tohleto je absolutní špička a nejvyšší úroveň. Nádherná Emília Vašáryová dokonce odhalí svá krásná ňadra (nikdy už to ve filmu neudělala, zde to ale má svoje opodstatnění a není to na sílu). Z dalších hereckých osobností je těžko někoho vyzdvihnout, nejvíc mě ale asi utkví v hlavě neustálý křik Jansona (Viliam Polónyi) "já nechcem obesiť!!" Další mocná scéna je, když atentátníka Golovina (Igor Čillík) ve vězení navštíví jeho otec a matka (L´udovít Greššo a Naďa Hejná). Dlouho mě takto nějaký film nedostal na kolena. Všude ve světě snímek sbíral různá ocenění, jen u nás ho komouši na popud ruské propagandy, které se nezamlouval zavřeli na 21 let do trezoru. Hovada, kteří ubíjeli jakékoliv umění. Martin Hollý patřil k nejlepším slovenským režisérům, u mě je na prvním místě a jeho filmy mluví za vše, namátkou připomenu například : Hriech Kataríny Padychovej, Smrť šitá na mieru, Signum Laudis, Zámek v Čechách, Tichá bolest, Noční jazdci....Génius! K naprosté dokonalosti se počítají perfektně nasnímané záběry a detaily kameramana Stanislava Szomolányiho (také špička ve svém oboru) a jak jinak než úchvatná hudba Zdeňka Lišky, složená převážně z recitovaných chorálů Kuhnova smíšeného sboru. "Hospodin pomiluj" mě pořád zní v uších. Tento filmový skvost je dokonalý zážitek pro každého opravdového fanšmejkra. Opravdu se skláním před prací dřívějších filmařů, bylo v tom sakra cítit srdéčko!!! Ještě musím dodat, že v nově restaurované verzi je to totální pastva pro oči!!! (29.06.2020)

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (17.02.2014)

Film natočený na motívy slávnej poviedky Leonida Andrejeva prinášajúcej pohľad na posledné hodiny siedmych odsúdencov čakajúcich na smrť, bol po roku 1968 pre svoje protestné posolstvo zakázaný. Martin Hollý využíva pôsobivé čiernobiele zábery, vnútorný monológ, retrospektívne pasáže a mohutné pravoslávne chorály, ktoré umocňujú celkovú desivú a bezperspektívnu atmosféru väzenia, z ktorého jediným únikom je smrť. (03.10.2006)

...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! (29.12.2011)

Je to překvaující, že vznikl televizní film takových kvalit. Přitom by si zasloužil velké plátno. Uvolnění šedesátých let dovolilo i experimentování, odklon od jasné dějové linky a důraz na detail. Jak je vidno, režisér se s tímtou úkolem popasoval velice dobře, ovšem u diváků už to může dopadnout zcela jinak. Podařilo se vytvořit velmi silný snímek s působivou atmosférou, ke které výrazně přispěla zajímavá kamera i citlivě pojatá hudba Zdeňka Lišky. V obsazení překvapil Gabo Zelenay. Vyvrcholení vnímám v okamžiku před samotnou popravou, kde je každý oproštěný od minulosti a stojí pod šibenicí sám za sebe. V tom okamžiku se z každého vyloupne jeho pravé já. (31.03.2015)