Balada o sedmi oběšených

Silný film. Výtvarně úderný (černobílá strohost je zde ideální), s působivou hudbou (Liškův chorál s motivem "Gospodi pomiluj" je snad "autentičtější" než by byl originální chorál) a skvělými hereckými výkony. Jedinou chybičkou jsou snad některé trochu zdlouhavé flashbacky, které sevřenost a údernost filmu trošku rozvolňují. S takovou adaptací své povídky by byl jistě spokojen i Leonid Andrejev. S motivem čekání na popravu též pracuje zde tak ceněná Zelená míle, která však v tomto srovnání odhaluje své popcornové ledví. (03.10.2010)

Podle povídky od L. Andrejeva vrcholný snímek Martina Hollého, vrchol slovenské tvorby a vůbec skvělý emočně silný filmový zážitek za poslední dobu. Všude s filmu na vás dýchá taková temná a velice ponurá černobílá atmosféra, vynikající a výstižná Liškova hudba a po vizuální stránce je film také velice dobře zpracovaný. Dále velice dobrá Szomolányiho kamera ale také střih a velice přesvědčivé reálie, a tech pět spiklenců resp. sedm odsouzenců své role zahrály také skutečně velmi přesvědčivě. Film sám o sobě představuje hluboký ponor do vnitřních vztahů a jejich vazeb, pocity tužby a vzpomínky a vůbec odlišné postoje odsouzenců k otázkám života a smrti. Opravdu silný film, zvláště v závěrečné scéně popravy se však poznání o rovnosti a potřeba sounáležitosti lidí před smrtí stává o něco očividnější. (16.06.2007)

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený. (17.02.2014)

Každým coulem umělecký film ideální ke strukturalistickému rozboru. Balada o siedmich obesených je díky tomu lehce odosobněná a zdánlivě silné téma formalistickým zpracováním tak trochu rozmělňuje, nicméně jedná se o snímek, v němž každý záběr, pohyb kamery, slovo a střih je nositelem významu na rovině denotační, konotační a narativní. Hollého dílo předběhlo dobu a je ostuda, že až na pár fajnšmekrů zůstává divácky opomíjeno. (15.04.2011)

Len úplne výnimočne sa v jednom diele zídu špičkoví tvorcovia, aby do filmovej reči pretlmočili špičkové literárne dielo a aj keď sa to podarí, výsledok nemusí byť zaručený. V tomto prípade sa tak stalo, vrátane výsledku. Veľmi dlhú dobu som čakal, kedy televízia opätovne uvedie tento skvost, ktorý som videl tak dávno. Môj dojem nebol o nič menší, ako pred rokmi. Skvelý výber postáv, dobové reálie, čiernobiely obraz, fascinujúca hudba, kamera, réžia, vlastne ani neviem prečo to všetko vymenúvam, keď tento film pokladám za absolútnu špičku domácej televíznej tvorby. (12.10.2010)