Reklama

Reklama

Balada o sedmi oběšených

(festivalový název) (TV film)
  • Československo Balada o siedmich obesených (více)

Obsahy(1)

Na smrti není nic strašného. Jen to, že o ní předem víme... Rusko, 1905. Policie odhalí připravovaný atentát na ministra a podaří se jí zabránit nejhoršímu. Pětice neúspěšných atentátníků si tak před soudem vyslechne rozsudek smrti: mladý důstojník Sergej Golovin, půvabná dívka s přezdívkou Musia, cynický šlechtic s krycím jménem Verner, bázlivý intelektuál z vážené rodiny Vasilij Kaširin a majitelka konspiračního bytu Táňa Kovalčuková. Všichni po vynesení rozsudku putují do nevlídného vězení, kde je čekají poslední dvě noci před popravou. Každý je izolován ve své cele a setkávají se jen během jídla. Kromě nich čekají na vykonání ortelu ještě dva „obyčejní“ vrazi, primitivní pacholek Ivan Janson, který zabil svého pána, a věčně veselý cikánský zloděj a vrah. Každý z nich prožívá své poslední chvíle navenek stejně: ve vzpomínkách na své blízké a na události před svým zatčením. Každého však trápí úvahy o nadcházejícím konci, o smyslu a ne-naplnění svého života. A ty jsou u každého ze sedmi odsouzenců jiné… (Česká televize)

(více)

Recenze (70)

Martin741 

všechny recenze uživatele

Film je vybornou psychologickou dramou do sveta odsudencov na smrt. Vsetci odsudenci si premietaju, co ich este caka pred smrtou. Na Relativne malom priestore sa odohrava psychologicka a dost depresivna smrst o tom, ako sa vyrovnat s odvekym nepriatelom ludskeho zivota.TO VSETKO JE DOTVORENE MRAZIVOU HUDBOU. Reziu Martina Obleceneho musim takisto pochvalit, tam niet co vytknut. Ale ako vrchol ceskoslovenskej kinematografie Baladu o Deviatich Obesenych zrovna tiez nevidim : co ja viem /predsa len u mna Vavrovo Kladivo a Herzov Spalovac su o medzistupienok vyssie/. 90 % ()

Avathar 

všechny recenze uživatele

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou. Působivou obrazovou formou, bez takzvaného poetického oparu, s jasným důrazem na silnou melodii Liškovu, natočený film o strachu, bolestech duše, o tom, že lidský život, třebaže nedokončený, má smysl, je-li uskutečňován svobodně. Tím, že jej tehdy, v době nanejvýš příznačné pro tento nevyslyšený apel, novodobí uzurpátoři svobody zapověděli, odsoudili se de facto k trestu nejvyššímu – k usvědčení sebe sama. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! ()

Karlas 

všechny recenze uživatele

Nemohu říci jinak než úžasné! Slovenská tvorba nám dokáže odhalit překrásné skvosty své pokladnice, o kterých člověk neměl ani tušení. Liška opět exceluje svou neuvěřitelnou hudbou v tomto jedinečném psychogickém filmu o vině a trestu. Přesto, že je každý z filmů dobově i žánrově z jiného soudku, jak říká mchnk, cítím i já lehký nádech Markéty Lazarové. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (7)

  • Ve scéně, v níž vedou odsouzence k šibenici, jsou lana s oprátkami volně přehozena přes břevno a konce lan jsou někde na zemi. Při záběru na visící těla již žádná lana vidět nejsou. (Babinicz)
  • Cena za nejlepší film a Cena mezinárodní kritiky na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu v roce 1969. (BLStryker)
  • Tehdy čerstvě vdaná Emília Vašáryová jedinkrát porušila své pravidlo nevysvlékat se před kamerou, a to právě v tomto filmu a pouze díky silnému motivu scény. Přemluvil ji režisér. (hippyman)

Reklama

Reklama