Balada o sedmi oběšených

No balada. Čiže až príliš poetické a význam diela som nepochopil. Moja chyba. A z toho večného Hospodine pomiluj ny ma skoro rozbolela hlava. Pre mňa bolo najzaujímavejšie pozorovať Milku Vášaryovú, ktorá aj v čiernobielej verzii je azda najkrajšia slovenská herečka všetkých čias. Keby bola kamera hodinu staticky len na jej tvári, tak to by som naparil rovno plný počet. (04.10.2021)

Kvalitná a dosť depresívna sonda do duší odsúdencov tesne pred popravou. Čiernobiela farba tú depku ešte zvýrazňuje a o dokonalej hudbe Z. Lišky , ktorá je plná zborov "Gospodin pomiluj...", ani nehovorím. Herecké výkony slovenských hercov sú tradične špičkové. Atmosféra , ktorú sa podarilo M. Hollému v temných interiéroch vytvoriť je úžasná. Miestami mi trošku vadila až prílišná komornosť snímku, ale treba si uvedomiť, že ide o tv film a tak ho treba brať. Čo ale ďaleko presahuje hranice tv filmu je posledných 20 minút . Tie sú naozaj silné a nezabudnuteľné a hlavne vďaka nim sa film právom drží v červených číslach. Súhlasím s užívateľmi, že ide o vrchol televíznej slovenskej tvorby. Objektívne za štyri, ale ak vezmem do úvahy fakt, že sa jedná o tv film , musím dať hviezdičku navyše. 90%. (20.10.2010)

...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! (29.12.2011)

Výborně uchopená předloha ve všech složkách - opulentní kamera, velmi sofistikovaná střihová práce přinášející několik velmi působivých momentů, mrazivá hudba využívající dětský sbor, oproštěné dekorace. I přes řadu formálních impulsů dílko působí neefektně a zcela přirozeně. Paradoxně pro mě byla jediným problémem sama předloha, různé přístupy ke smrti působily zajímavě, avšak snaha dodat jim psychologické pozadí byla poněkud zkratkovitá. Děj tak na mě působil rozklíženě až do poslední rozsáhlé scény popravy, jež byla doslova útokem na emoce umocněným jedinečným hereckým vkladem zúčastněných. Zde skutečné dílo dostálo své pověsti a nabídlo jeden z nej okamžiků československé tvorby let šedesátých. Zde už poněkud abstraktní charakter předchozích monologů a vizí dochází skutečného naplnění, stává se ryze citovou záležitostí, pochopitelnou jen v hlubinách prožitku. Oslavou lidství navzdory všem překážkám. Toto dílo muselo navzdory své drásavosti v době prvního (a na dlouhou dobu i posledního) uvedení působit velmi povzbudivým dojmem. (17.08.2011)

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% (11.06.2009)