Osudová přitažlivost

Možná to znáte. Jste ženáč, vrznete si s ženskou, které byste si normálně pro její mimořádně nepohledný obličej (rozuměj maximálně hnusný) ani nevšimli, než byste do ní vrazili ptáka a tahle šereda šeredná vám pak udělá ze života peklo. Možná je to tím, že ji smrdí piča a nechce, abyste to rozhlásili po okolí, protože přece jen jedna šukačka jí nestačí a zmíněná má v merku ještě v budoucnu šukat s otylým a deset let nemytým sousedem. Nikdo jiný to s ní riskovat nebude. Nebohý Michael Douglas, idol mnoha žen, tady ještě před luxusní Sharon Stone, dostal do "filmové" postele Glenn Close, kterou by raději bylo vhodné zavřít do komory a zavolat v té době úspěšnému mágovi Copperfieldovi, jestli nezná nějaký trik, aby ženská zkrásněla. Ten pochopitelně takový trik ještě nikdy neprováděl, ale navrhne, že má v nabídce zmizení letadla, vlaku, a tak by nebyl problém nechat zmizet i jednu ohavnou ženskou. Režisér Adrian Lyne byl však jiného názoru a o jednu takovou iluzi se pokusil sám. Spočívala v tom, že diváka přesvědčí, že Glenn Close je hezká ženská s festovním sex appealem. Ouha, kouzelnické číslo si nenacvičil a celé ho zbabral. Ke všemu zápornému si tvrdošíjně stál za tím, že Michael Douglas zkrátka bude od Glenn Close psychicky týrán, a když se to dobře natočí, mohlo by to být napínavé i neotřelé. Podle scénáře se tedy na úspěšného ženáče zavěsí ženská, která je psychicky narušená, ale to se divák dozvídá, až po rozvláčné první polovině filmu. Všechno je ve filmu příliš pomalé. Nemá to vůbec žádné tempo. Předem je jasné, jak to dopadne. Fajn, herecké výkony jsou na patřičné úrovni, režisér staví příběh do přehledné roviny. Je postupem času jasné, kdo je zlý a kdo si jen zašukal a má za to trpět, i když je to sobec jak prase. Zkrátka, vše si hodně dopředu vydedukujete a nezmýlíte se. Filmu to však trvá neúnosně dlouho. Až dojde na ty proklamované scény teroru, tak taky žádná sláva. Psychický nátlak na stěžejní mužskou postavu mně nepřišel až tak enormní, aby mě film patřičně strhl. Nějaký ten uvařený domácí mazlíček může přece jen znepokojit ochránce přírody, ale přece jen, když film v pomalém tempu završí finální střet tak fádně, tak by si ta Glenn Close měla došlápnout i na tvůrce, aby jí dali ve finále větší šanci udržet se déle na scéně, aby si divák po skončení filmu zklamaně neřekl, že to zrovna nebyl krátký film, a přitom to finále bylo tak značně odbyté. Film dělící se na dvě poloviny. Ta první se nese v poklidné, víceméně erotické rovině. V té druhé to už je víc thriller, občas napínavý, ale také plný schematických prvků, které sice tehdy mohly působit novátorsky, ale z dnešního pohledu to je málo překvapivé. Režijně tomu chyběla vytříbenost. Adrian Lyne je provokatér, to mu neberu, ale mně ten jeho styl moc nebaví. Z filmu nejde to správné vzrušení, jaké třeba umí navodit jemu spřízněný režisér Paul Verhoeven. Nejde z něj skoro nic. A to navzdory tomu, že Douglas s Close se herecky můžou přetrhnout. Až vám nějaká ženská bude dělat ze života peklo, jako to potkalo v tomto filmu pykající mužskou postavu, nesnažte si vybavit tenhle thriller. Je tak nudný a všechno v něm tak trvá dvojnásob, že i kdyby byl nějakým způsobem pravděpodobný, tak návod v něm, jak postupovat proti takové ženštině, vám stejně bude na pendrek. Než se film k něčemu dopracuje, tak vás ta šílená psychopatka pravděpodobně osudově vymaže ze světa. A přitažlivé to opravdu nebude. Mé hodnocení: 40% (18.11.2014) (méně) (více)