Princové jsou na draka

"Dělání, dělání všechny smutky zahání...." Pohádka mého dětství (se spoustou chytlavých písniček Jaroslava Uhlíře, co dokola hráli tehdy ve Studiu Kamárad a stejně se mi nikdy neozpívali). Co jsem jako dítě nechápal, byl ten černobílí prolog s nešťastnou Bohdalovou. Dnes, když na to občas s vlastními dětmi koukám, tak mi naopak tohle propojení pohádky s reálným životem přijde jako veskrze originální věc (ač opět moje děti toto nemusí). Jinak tahle pohádka je kouzelná i v tom, jak i v "papundeklových" kulisách se dá udělat skvělá pohádka. To takhle musíte spojit jednoduchý námět ala princ Bajaja (nebo že by Bachacha...? :D), poslat na plac Vladimíra Menšíka, aby rozjel ty svoje "menšíkoviny", k tomu přidat za mlada krásnou princeznu (zde i rebelku hrající na elektrickou kytaru) Ivanu Andrlovou a to celé obalit těmi chytlavými písničkami. Ve výsledku pak ten papundekl už ani nevnímáte.            (19.03.2023)

Tady musím naopak ubrat. Jako dítěti se mi pohádka líbila zajména díky chytlavým písničkám a neotřelému ději. Teď po letech už mi zní ústřední melodie ohraně, zpět hlavně Čenského falešně a text až příliš banální. Makám nerad, chleba moc nejim a statistiku nesnášim! Co zůstalo je roztomilá Anderlová, výborný Menšík a netradiční vyřešení konfliktu drak versus Honza. A pár vtipných scén. Bohužel taky trocha trapnosti a papundekl. Prostě můj vrchol televizních pohádek ční jinde... (08.01.2011)

Nemám dnes moc ty studiové pohádky rád, byť jako malej jsem je miloval. Ale pár opravdu kvalitních kousků se mezi němy najde. A Princové jsou na draka je jedna z nich. Za svou nesmrtelnost vděčí hlavně hereckému obsazení, kvalitním písním a kupodivu originálním konceptem-mixu reality a pohádky dohromady (jako o rok dříve Arabela) a to vše s humorem nám Čechům vlastním. Dokonce ani ona levicovost mě zde nevadí. Jediné co zde silně bije do oči, je studiovost celého filmu. Škoda, protože scénář měl na to, aby utáhl celovečerní verzi a po jisté úpravě i verzi pro kina-hlavně s tím hereckým ensáblem. (11.07.2007)

Televizní hudební pohádka Princové jsou na draka přináší zábavu texty svých rozverných písní a aristokratickou přirozeností hlavní postavy. Zajímavým zpestřením je provázanost pohádky s realitou. O ději nelze příliš hovořit a výkony ostatních herců se králi občas přibližují, ale zůstávají v jeho stínu. Ano, za málo peněz se udělalo hodně muziky a svou funkci osobité zábavy plní film výborně. Pohádka se zpěvy a tancem nespadá svým žánrem do okruhu mé oblíbené zábavy, přesto mě radostně optimistickým duchem spolehlivě projasňuje náladu i při dalším shlédnutí. Hlavní postavou příběhu je král (vynikající Vladimír Menšík) s nenadálým závažným problémem osobního i státnického charakteru. Manýry a autorita naráží na rozpaky a spravedlivé rozhořčení. Hlavní ženská postava, princezna Lenka (půvabná Ivana Andrlová), je zde víceméně jen na okrasu. Hrdinou je prostý Honza Kubíček (sympatický Jan Čenský) s hrdinskou písní o práci a vysvobozujícím francouzákem. Hrdinou číslo dva je Honzův mladší bratr Martin (Jan Kaněra) se spásnou radou a sebevědomou písničkou. Z dalších rolí: rázná matka hrdinů (příjemná Jiřina Bohdalová), nezlomný spáč a princ Bachacha (zajímavý Jiří Lábus), sebevědomý a zatvrzelý vyslanec draka Jiří Hlaváček (příjemný Roman Skamene), bezradný králův rádce (Bohuslav Čáp), či prostoduchý ceremoniář Mireček (dobrý Vlastimil Bedrna). Je to zábavné. A je škoda, že kromě herectví a rozverných zpívaných textů nenabízí i jiné bavící a okouzlující prvky. (19.01.2017)

Nejoblíbenější televizní pohádka mého dětství. Ivana Andrlová byla pro mne v tu dobu tou nejhezčí princeznou. Vlastně od té doby se stejně asi hezčí již neukázala, hmm. A hele on to natočil "umělec" Adamec. Takže opět jasná ukázka toho, že svoboda uměleckého projevu stojí za hovno. A nesmím zapomenout, skvělé a chytlavé písničky. (24.09.2011)