Ztracenci

Faktická poznámka puntičkářského historika: Jedná se sice o prusko-rakousko válku (tj. to znamená, že proti sobě stojí mimojiné Rakousko a Prusko), ale nikoliv o Prusko-rakouskou válku jak se jmenuje konflikt z roku 1866. Válka ve filmu je buď válka o rakouské dědictví 1740-1748 nebo sedmiletá válka 1756-1763. Pro film to sice není podstatné (tam se řeší nadčasové problémy šmrncnuté ideologií komunismu (ale nebojte se ve velmi omezeném a stravitelném množství)) a já to sem píšu jenom, aby nedošlo k mýlce. PS: Komentář uživatele Bumerang k tomuto filmu je docela dost spoileroidní. Nedoporučuji, abyste si ho přečetli před shlédnutím filmu. // SPOILEROIDNÍ "HLÁŠKY", KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Jídlo nemáš, tabák nemáš. K čemu seš člověče. // Rubat Prajzy není hřích. // Počkat na befél, pak to není hřích. // Co to bylo, ty schnilotino špitálská? // Vojny budou. - A proč? - Abysme vyhráli. // Takovou si vede řeč, študiosus. // Uzené měl dobré, bludař. // Maruško, ty jsi vyvdaná? // Já jsem dosloužil, ale mstít se budu. // Pojedeš na voze, ty malý, maličký. // Prašivci, prašiví ani nos nevystrčí. // Bláznovský čas žijeme. // Neprojdeme, ztracenci. // Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte. // Václave, Maruška za nic nemůže. - Kdo za to může? Já ani Maruška vinu neneseme. // Že na té vojně, že je tam hojně. // Vy nejste dobrý člověk. - Netento. Neplačte. To já jentak špásem. // Velký je plášť Hospodinova milosrdenství. // Vy nekouříte? To Hospodin nezakazuje. - Nač plíce udit, z huby komín dělat? // Jako plástve medu tahle řeč. // Nevrátí se, už se nikdy nevrátí. (18.12.2006)

Miloš Makovec mě svým filmem Ztracenci příjemně zaskočil, nečekal jsem to od něj. S literární předlohou Aloise Jiráska se vypořádal nadmíru zdařile. Protiválečné poselství získává díky vylíčené náladě psychologické naléhavosti jasné kontury a silný hlas vichru. Existencionalismus předkládá svůj pohled na život, bezútěšnost se opájí strachem. Přítomnost na pomezí mezi životem a nicotou upíná poslední zbytky sil k hledání smysluplnosti, alespoň jednoho opěrného místa. Zoufalství šmátrá po pevném bodu, ale záchytný pilíř se ze slov marnosti a pochyb nepostaví. Studie lidského chování v extrémních podmínkách samotné podstaty života je destruktivní pro vnější i vnitřní světy. Vratká udržitelnost jakékoli vznešenější hodnoty nenabízí bezprostřední možnost naděje, ale i tehdy se lze postavit na odpor proti nezvaným proudům vyšší politiky života. Lidský život jednotlivce nemá význam, lidství se zdá být vzdálenou ideou. Zapomenutou v krutosti strachu. První rovinou poselství je cynický kyrysník (dobrý Gustáv Valach), vyhladovělý pruský dezertér. Všudypřítomná smrt chladnokrevnosti plnění rozkazů mocenských hrátek vyvolává nejzákladnější otázky o smysluplnosti. Pud sebezáchovy a strach ze smrti, bolestné procitnutí, ztráta jistot a jedinou chatrnou ochranou se stává hořká jízlivost. Druhou rovinou je lehkomyslný Václav (velmi dobrý Stanislav Fišer), mladý rakouský pěšák. Hledá se ztracené mládí, jedinou nadějí byl pečlivě uchovávaný daný slib a výhled na budoucnost. Válka a všudypřítomná smrt, svůdně se prohne v bocích, rozverně zašvitoří a vysměje se bláhovým a okolnostmi zadušeným představám naplněného a šťastného života. Třetí rovinou je zádumčivý husar (zajímavý Vladimír Hlavatý), zkušený a zodpovědný rakouský voják. Obžalobou se stává tíživost vlastního svědomí. Krutá nesmyslnost války zde dostává nejjasnější tvar, pláče se u dveří a prosí za odpuštění. Čtvrtou rovinou je Jíra (dobrý Radovan Lukavský), Václavův kamarád z dětství a dospívání, a jeho manželka Baruška (zajímavá Alena Vránová). Praktická ukázka rozkladných dopadů válečných půtek na civilní obyvatelstvo a stav společnosti. Strach se stává pánem situace a nikoho nenechává bez proměny a nejzávažnějších následků. Z dalších rolí zaujme přepadený sedlák (Vladimír Huber) a jeho žena (Eva Očenášová). Ztracenci jsou protiválečným pohledem v komplexně rozšířeném pojednání, kdy každý další argument má zvyšující se váhu závažnosti. Herecká exprese naléhá stále hlasitěji a sugestivněji. Ztracenci jsou vynikajícím psychologickým dramatem. Navzdory době svého vzniku. (22.03.2018)

"Ty vojny kdyby nebyly!" Nezáživný Jiráskův text byl proměněn ve strhující obžalobu absurdnosti válečných konfliktů, které lidem berou domov, přátele, zdraví, čest a nakonec i život. Komorní drama pro pět vynikajících herců (dominující výkon Gustáva Valacha), nosný příběh, kamerová a hudební virtuosita. Bezesporu jeden z vrcholů soudobé kinematografie se světovými parametry. (23.11.2009)

Ani se mi nechce věřit, že je to zfilmovaný Jirásek, když je to tak působivý film, který mne dojal. Ten protiklad skvěle nasnímané krásné krajiny, vznešené barokní hudby a naproti tomu obrazů smrti, násilí na pozadí pocitu bezvýchodnosti. A k tomu ty skvělé dialogy - jazyk, který už v této podobě nelze slýchat. Asi nejlepší role V. Hlavatého a S. Fišera, jehož přerod naivního mladíka je možná trochu patetický, ale pojednán je logicky: "...od chalupy k chalupě pudu a křičet budu: Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte, hřbet ohnutý..." (13.12.2019)

O Milošovi Makovcovi som vedel akurát to, že niekto taký existoval. Videl som iba jeden jeho film a ani ten si nepamätám. Dúfal som, že Stratenci, ktorí sú pokladaní za vrcholné Makovcove dielo, môj názor trochu vylepšia. Bohužiaľ, videl som opäť iba historizujúce a moralizujúce dielo podľa Aloisa Jiráska, ktoré som v podstate pretrpel. Predsa len ide o starý film neobsahujúci nič, čo by ma zaujalo. Filmoví historici mu určite nájdu nejaké vhodné miesto, ja som mu s veľkým sebazaprením dal tri hviezdičky. A v deň, keď som videl film, zomrel posledný žijúci predstaviteľ - Stanislav Fišer. (11.06.2022)