Ikarův pád

Smutný příběh o alkoholikovi, kterému se pomalu rozpadá vše důležité. Výborný výlet do duše člověka a jeho vývoje závislosti na alkoholu. Herecký výkon Vladimíra Menšíka je neuvěřitelný a s nadsázkou se dá říct, že si zde zahrál sám sebe. Někde jsem jednou četl, že kdyby se Menšík nenarodil v Čechách, ale v Americe byl by ověnčen Oscary a myslím, že to přesně vystihuje jaký byl Menšík herec par excellance. Každý pohyb, každé gesto, které udělá mu uvěříte. Určitě jeden z nejlepších filmů, který natočil legenda české televizní tvorby František Filip. (12.09.2007)

"Říkal jsem si, že to mám pod kontrolou. A najednou jsem to neuměl zastavit." Hodně drsný příběh člověka, který propadl chlastu, a který si nepochybně vzal příklad z nesčetných reálných událostí. Bylo smutné vidět, co se kdysi dávno stalo mému dědovi, protože já ho celý život znám jenom jako trosku. 95% (20.04.2017)

Myslim, ze nebylo dostatecne ztvarneno Karovo piti, alespon ne tolik, jak se ve filmu resilo. Takhle a jeste mnohem hure pije kazdy "druhy" jouda. I cely den, ktery zacina vylitou vodkou do zachodu a pres synuv koncert, oslavu az po zranenou ruku ma radu trhlin... Co se tyce vztahoveho propletence, ten je vynikajici ve vsech smerech, stejne tak vykresleni kazde postavy, ktere davaji smysl. Herecke vykony jsou nadstandartni a kazdy herec svou postavu zahral vytecne. Razlova byla v 70.-80. letech velmi osobita herecka a typove marne hledam podobnou nasi herecku. Hezka hudba a zajimave interiery. (18.09.2015)

Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta. (07.06.2010)

No, čekal jsem nadprůměrný příběh, ale to co jsem zhlédl předčilo moje očekávání. Naprostý herecký koncert pana Menšíka. Film o závislosti na alkoholu a marný boj proti ní. Ten konec se mi moc líbil, jak otec dospěl k tomu, že už na svoji závislost sám nestačí a rozhodl se jít léčit kvůli své ženě a synovi, které bezvýhradně miloval. (06.07.2008)