Ikarův pád

Protialkoholický film takmer bez alkoholických delíriových scén. Rozumiem tomu tak, že to nemala byť v žiadnom prípade komédia a pohľad na chodiaceho alebo rozprávajúceho opilca je vždy komický. Tak vynikla psychológia a trochu sa stratila reálnosť situácie. Ako ukážku ľahkej formy závislosti, keď ešte existuje cesta späť, to ale beriem. Výborný Menšík aj celý zvyšok osadenstva, len to na mňa nezapôsobilo nijak mimoriadne. Nakoniec som mal pocit náboru na protialkoholické liečenie. –––– Emocionální stabilita na sto procent, tatínku. (17.12.2015)

Menšík bol herec nezmerateľného formátu a keby to neznelo ako fráza, povedal by som, že každá jeho kreácia "smrdí človečinou" na sto honov. Citlivá a civilná štúdia alkoholika ide k podstate, nedvíha moralistický varovný prst, ale svoj, v podstate tragický rozmer, ani nijako nebagatelizuje. To, že sám Vladimír Menšík v súkromí bojoval s démonom alkoholizmu, dodáva tejto snímke akýsi ďalší, i keď "mimoumelecký" rozmer... (12.09.2006)

Smekám a  nejen před panem Menšíkem. Tady ať vytáhnu z klobouku kteréhokoliv herce, byl vynikajicí. Navíc Hubačův scénář a skvělá dramaturgie. Menšíkovo ublížené filozofování dokonalé, stejně jako Řandův veskrze odporný švagr pokrytec. Dobrácký a milující Hanzlík či utrápená Hlaváčová, vše na jedničku. Ale hvězdičku k ní bych rád přilípl Regině Rázlové, její hysterák rozmazlené holčičky byl prostě úžasný. Sice zrovna téhle scéně se mi zdráhalo uvěřit (tedy její motivaci), ale i tak byla nezapomenutelná. Fantastická česká škola filmového umění. (11.10.2022)

Menšík takový, jaký ho moc neznám. Menšík ve filmu o závislosti, o závislosti vedoucí k úpadku, vedoucí k pádu, ve kterém alkoholik s sebou bere všechny okolo. Závislostí to začíná, pokračuje to chorobným lhaním a závislostí do úmoru zase zakončuje. Jak bylo řečeno ve filmu - člověk se narodí a zemře. Jenomže mezitím buď žije, nebo se postupně zabíjí. Vladimír Menšík, ač televizní herec, ukazuje, že dokáže být hercem mistrovským a pro mě zůstává jedním z mála českých herců, u kterých si dovolím říct, že to jsou Páni herci. (15.01.2009)

Není alkádo jako alkádo. Otec Kára sice miluje lahev víc, než svoje zdraví, ale když je v lihu, mluví o hvězdách a používá filozofické metafory, čímž si mne omotal řádně. Nejradši bych použil nějaký žargon, kterým bych vyjádřil svůj despekt k chlastu. Není nic horšího, než vidět, jak se z rodinnýho příslušníka stala obří láhev. Zkušenosti jsou zkušenosti. Jenže při perfektním scénáři a laskavým projevu PANA Menšíka jihnu... Na zdraví!!! (27.05.2010)