Tažní ptáci

Co napsat ke klasice ? Velké poděkování za výkon Brodskému, který se pod vedením Filipa zbavil své machy-"bróďovštiny"a předvedl dokonalé mistrovství,podle mě, se jedná o jeho životní roli. O sošku "Nymphe dorée" kterou obdržel Vlastimil Brodský za herecký výkon, jej připravil ředitel tehdejší Československé televize Jan Zelenka, který ji vzal k sobě do „úschovy“. Po roce 1989 Vlastimil Brodský napnul všechny síly aby se cena našla, ale nevypátral ji. 2020 (27.05.2010)

Tažní ptáci jsou volným pokračováním filmu Ikarův pád. Hudebník Kára nakonec nastoupil na protialkoholní léčbu a jeho zážitky jsou vyprávěny právě tímhle filmem. Tažní ptáci jsou v mnoha ohledech ještě silnější než Ikarův pád. Již nejde o drama jednotlivce, ale o drama celé společnosti alkoholiků. Přibývají další postavy a další výtečné herecké výkony (Vlastimil Brodský!). Atmosféra příběhu je opět smutně depresivní a na rozdíl od filmu Dobří holubi se vracejí, není ani prostor, kde to odlehčit černým humorem. Boj alkoholika s jeho závislostí není vůbec jednoduchý. Cesta zpět do normálního života je nesmírně obtížná a pro někoho téměř nemožná… Lépe je dát si sakra bacha, aby tam člověk neskončil. Jsem rád, že mé zkušenosti s podobnými případy jsou jen zprostředkované právě podobně silnými snímky. Jako prevenci mohu jen doporučit. (13.12.2022)

"Sestro Hromádková, co nám k tomu řeknete." "No co, když já to bez tý cigarety nevydržím!" "Tak Vy to nevydržíte. Co mají říkat oni? Vzali jsme jim všechno. Pohodlí, domov, drogu, pochopení. Místo toho mají jenom kázeň, odříkání a tělesnou dřinu! Nutíme je cvičit, běhat, brát léky, které jim obracejí duši v těle. Tvrdý chleba, panečku. A Vy mi před nimi řeknete, že nevydržíte službu bez jediné cigarety." Volné pokračování dramatu Ikarův pád se odehrává z velké části v protialkoholické léčebně. Jiří Hubač je nenahraditelný. Nikdo neuměl popsat charaktery a jednání postav tak jako on. Ten do lidí absolutně viděl. Herecké obsazení je bezkonkurenční a hlavně tak přirozeně zahrané, že to se těžko dá popsat. Co předvádí Vladimír Menšík jako Kára a Vlastimil Brodský v roli Fendrycha, když se po dlouhé době opět chopí sklenky alkoholu, je NESKUTEČNÉ!!! Tohle je vrchol herecké školy a již bohužel nepřekonatelné. Hudební skladatelé Jiří Malásek a Jiří Bažant snímek opatřili krásným hudebním doprovodem, ta křídlovka mě bude navždycky znít v uších. Škoda, že už se Vladimír Menšík nedožil dalšího pokračování, které mu Jiří Hubač psal zase přímo na tělo a později byl natočen film Hodina klavíru s Boleslavem Polívkou a Pavlem Liškou, který byl ale pěknej debakl. Ikarův pád a Tažní ptáci patří k tomu nejlepšímu, co v československé dramatické televizní tvorbě vůbec kdy vzniklo. (21.05.2018)

Po Ikarovom páde som si hovoril, že všetko bolo povedané a pokračovanie asi bude o niečo slabšie. Opak je pravdou, je ešte lepšie. V podstate platí to, čo v prvom komentári, len Vtáci ma chytili hneď od začiatku a nepustili do konca. Je to ale zásluha faktu, že som bol zvedavý, ako bude príbeh ďalej pokračovať, čiže za to môže predovšetkým kvalita Ikarovho pádu. Je na zamyslenie, prečo 30 rokov starý televízny film je psychologicky lepšie zvládnutý, ako súčasná česká komerčná kino produkcia, ktorá sa na artovú drámu prevažne iba tvári. Prečo potom opúšťať domov s televíziou a chodiť do kina si za menej kvalitné české produkty platiť. To je ale na veľmi dlhú úvahu. Žeby nedostatok kvalitných scenáristov a hercov a vačší apel na finančný zisk? Keď ale vtedy ľudia radi sledovali napríklad Ťažných vtákov, prečo dnes dávajú prednosť ľahšie stráviteľným dielam? (12.09.2013)

Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. (17.08.2018)