V šest ráno na letišti

"Da, Pepíček...". Nestoudně zrudlé dobrodružství, jehož tvůrci předpokládají, že umíš rusky, vždyť přece křečovité a teatrální bolševické nadšení, které zde odsrala má oblíbená Dítětka, vládlo v padesátých letech v celé společností. Neuvěřitelně naivní, stejně jako dnešní umělohmotné rychloseriály či nejnovější zrůdnost, hrané reality show. Snímek jen pro zasmání a povzdechnutí si nad tím rudým pokrytectvím. (18.03.2017)

Kvalitu tomuto opulentně barevnému propagandistickému dílku dodal čas, neb ta propaganda stala se zdrojem nechtěného humoru (svazácká reportérka Jana Dítětová je obvzláště zábavně trhlá figura) a k tomu přibylo kouzlo nostalgie. Však také nejhezčí pasáž je zde ta, co jen dělá podklad titulků, kdy autobus Škoda 706 RO projíždí ranní starou Prahou, téměř prázdnou, bez turistů a pouličních prodejců a výrobců kýčů, což je obvzláště patrné na Karlově mostě. Samotný děj je řídký, nepravděpodobný snad i v době vzniku snímku, ale stejně slouží jen jako spojovadlo jednotlivých atrakcí toho mezinárodního festivalu mládeže, který je plný folkloristického křepčení. Je to v podstatě monstrózní reklamní šot. Přesto to shora zmíněné kvality dotlačí na slabé tři hvězdičky. (25.05.2014)

Moskva tančí a zpívá. Lehkovážný omyl se na palubě sovětského letadla mění v klukovské dobrodružství, které se sice pokouší o klasickou variaci na téma sám v cizím městě, ale poměrně bezúspěšně. Dnes z tohoto prapodivného barevného filmu zbyla jen lehce nostalgická vzpomínka, kouzlo nechtěného a několik zajímavých záběrů z Moskvy. Dobově zatížené a primitivně rozjásané je to opravdu až příliš. // Tech. poznámka: bez znalosti ruského jazyka je snímek takřka nepochopitelný (titulky nejsou a zřejmě nebudou) (31.01.2015)

Masochismus, ale nechtěně zábavnej. Československo-sovětské přátelství a nadšení z toho chčije niagarskými proudy a zcela cizí lidé mají příkladně otcovský, potažmo mateřský přístup k pražskému Pepíkovi, kterej toho v Moskvě stíhá tolik jako Muž z Ria během týdenní dovolené. Což mu na tváři vyčaruje kontinuální úsměv tydýta. Nemůžu ovšem souhlasit s tím, že moskevský kamarád Míša měl doma britskou mramorovanou kočku a spelloval do telefonu. To je přece ideologicky nepřijatelné. (23.03.2016)

Mocná je síla času. Stačí 50 let a z hloupoučké propagandistické hříčky jako Fénix z popela povstane nostalgická roztomilá komedie. 1) Devítiletý Tomáš Sedláček si asi natáčení užíval - koukl se do světa, získal sovětského kamaráda a proletěl se túčkem (TU 104). 2) Nazdobená fotogenická Moskva, kterou bych v této půvabně prosluněné náladě málem nepoznal, je plná nadšených muzikantů, zpěváků a tanečníků z různých zemí (samozřejmě jde výhradně o socialisticky zikonizovaný folklór). Nepřijdeme ani o technologický dernier cri (přinejmenším pro kluka z Ruzyně) - metro. 3) Milé je i to, jak tvůrci nechají Pepíčka proklouznout v Moskvě letištěm (sovětští pohraničníci, kteří by zastřelili vlastního bratra, ho pak udýchaně vyvolávají rozhlasem). I v Praze poté, co vystoupí po schůdkách z letadla, se chlapec otočí a dá se do běhu...běží a běží, až dorazí do svého bydliště v domku ve Staré Ruzyni. Jak prosté, milý Watsone... (11.05.2014)