Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

Co na TOHLE napsat… fantastické s ohledem na autenticitu. Prakticky hned první epizoda popisuje události z 22. července 1991. Tedy člověk nemá pocit, že je co ještě moc vyprávět (vykecali vše hned na začátku). Už druhá epizoda, ale vše o čem bude zbytek vyjasní. Bude se poskakovat v čase. Dahmerovo dětství, první projevy úchyláren a pak si jako bonus střihneme dva kousky z května 1991. No vzhledem k tomu, že jich bylo celkem okolo 17ti, “zábavy” je na každou epizodu i po zbytek řady ještě dost (viz u jednotlivých epizod). Co mě jen překvapuje je ta perverzní fascinace explicitní prezentací “čtyřprocentní sexuality”, ale celkem drsné detaily (viz wiki) s tím související (“krvácení z konečníku”, “nahý na ulici”, atd.) se cudně zahlazují, ignorují a mírní. Prostě být homo je na NETFLIXu in, ale rozpíchaná řiť už ne… Každopádně dát si tohle jednu až dvě epizody se dá (jako hodina dějepisu zajímavé), ale dívat se bez mála DESET hodin na “umělecké zpracování” jeho duševní nemoci, to fakt ne. Obzvlášť když minimálně polovina stopáže je nastavování kaše a vycpávková nuda (poslední tři epizody šly prostříhat na 20 minut). Pozn.: To, že Peters (36 let) hraje někoho komu je 32 jestě OK. Ale že hraje i 17ti letého, je vážně debilita. (10.05.2023)

10/10 – Příběh Jeffreyho Dahmera je poslední dobou často skloňovaný jakožto jeden z nejlepších seriálů uplynulého roku, takže jsem si ho přirozeně nemohl nechat ujít. Musím říct, že i přes všechny chvalozpěvy, které jsem si na něj dosud vyposlechl, jsem byl poměrně mile překvapen. Rozhodně se totiž nejedná o klasický příběh o zločincovi, který páchal zlo, než byl dopaden – alespoň tedy ne pojetím. Seriál je totiž okořeněn, skoro bych řekl protkán, neustálými skoky v čase, které divákovi přibližují, co a jak formovalo jeho charakter a nenápadně poukazují na jednotlivé faktory, které způsobily, že se stal sériovým vrahem. Otázka „Co by bylo, kdyby...“ přitom neustále visí ve vzduchu a divák si ji neustále pokládá. Stal by se vážně Jeffrey Dahmer vrahem, kanibalem a nechuťákem, kdyby měl doma normální zázemí / kdyby lépe zapadl ve škole a našel si kamarády / kdyby nedošlo k několika náhodám / kdyby ho otec neučil pitvat mrtvá zvířátka na silnici? A tak dále. Moc pěkné zamyšlení a hluboké nahlédnutí do duše odstrčeného člověka, bohužel se sklony k řezání do masa. Líbí se mi, že se seriál nesoustředil jen na výčet různých brutálních vražd a místo toho se nám snažil ukázat Jeffreyho osobnost, jeho neutěšený život a hlavně pochmurné osudy, které kvůli jeho činům postihly rodiny jeho obětí a také jeho vlastní rodinu. Přidávám plusové body i za to, že tvůrci nebyli založení proti JD a ani se ho naopak nesnažili stavět do role obětního beránka zlé společnosti. Jednoduše odvyprávěli okolnosti, činy a následky a nechali divákovi volnou ruku k tomu si na něj utvořit vlastní názor. Mínusové body za to, že některé epizody se vlekly více, než by bylo záhodno, a přece jen by v seriálu o jednom z nejkrvelačnějších a nejperverznějších lidí v historii lidstva neměl chybět gore. Ne, že by tam nebyly náznaky, ale alespoň jednu pořádnou řežbu nám Netflix mohl nadělit. To však budiž vykompenzováno dechberoucím herectvím všech zúčastněných. Některé scény byly neuvěřitelně mrazivé a zejména po celou první epizody divákovi tuhle krev v žilách. Nebál bych se říct, že Monstrum má jeden z nejlepších pilotů v historii všech seriálů. Verdikt: „Dá si někdo srdce?“ (21.01.2023)

čekal sem typickou přebarvenou Murphyovku plnou laciného, rádoby šokujícího násilí a místo toho jsem dostal extrémně pomalou, depresivní a realitě skoro věrnou sondu do hlavy psychopata. Už to samo o sobě je od Murphyo a spol. dost příjemné překvapení, jenže on jde ještě trochu dál a nezaměřuje se jen a pouze na Dahmera, ale dává prostor i obětem, dopadu na jejich rodiny a taky tomu co následovalo po jeho dopadení (fanoušci, snaha vydělat na jeho příběhu, věcech atd.). Oběti sice nedostávají prostor zdaleka všechny, ale třeba šestý díl byl nejen zajímavě pojatý, ale s tím jak vše uvedl do kontextu to byla i silná káva. Nejvíc prostoru má ovšem samozřejmě sám Dahmer, který byl zvláštní už jako dítě a poté co se na něj velmi brzo prakticky všichni vykašlali, tak už nebyl nikdo kdo by ho dokázal zkrotit a třeba nakonec i zastavit. Palec nahoru pak pro Evana Peterse, který se celkem náročné role chopil skvěle a dokonce by se našly i momenty kdy by ho divákům mohlo být snad i trochu líto (což ale zase velmi rychle přejde)...70% (23.01.2023)

Evan Peters je herecký chameleón! On se fakt dokáže vžít do jakékoli role. Jednoduše generační talent se vším všudy! I díky němu jsem si dokázal seriál naplno užít. Dalo by se to shrnout jedním výrazem, a to ONE MAN SHOW. Na Peterse se v rámci podaného výkonu ale dotahuje Niecy Nash ztvárňující Dahmerovu sousedku. A také bych neměl opomenout ani Richarda Jenkinse. Jinak se seriál dost věnuje i obětem a jejich rodinám, což je za mě správné rozhodnutí. Po celou dobu sledování má člověk husí kůži, kdykoliv se na plátně objeví Dahmer. A též palec hore za to, že se nebáli ukázat tolik chyb ze stran policie a justice obecně....Ale bohužel nemohu zůstal jen u superlativ. Trochu mi na seriálu vadilo, že se chvílemi snažil u diváka vyvolat soucit k Dahmerovi. Dobře, jeho dětství asi mělo daleko k ideálnímu stavu, na druhou stranu, tohle není bohužel až tak vzácný stav. Takže jsem tohle rozhodnutí popravdě nepochopil. Suma sumárum....I přes menší výtky výborná minisérie v čele s přesvědčivým Petersem. Uvidíme, jak je na tom ten dokument. Chci si v hlavě udělat menší srovnání. Za mě dávám 8/10 P.S. Fincherův Mindhunter ale o level výše ;) (04.12.2022)

Když přijde na posedlost true crimem, inscenační nablýskaný torture porno je asi nevyhnutelnou konečnou inkarnací. K čemuž měl Murphy těžce nakročeno už v ACS Versace, dalším jakoby neuhýbavým vhledu do aberantní psychologie jednoho emocionálně vyhladovělýho gaye, rovněž hranýho metodou Full Retard. Pokud Murphy objevil svoje Téma, nic proti, jen si z něj tím ustavičným věšením na reálný tragédie dělá standardní uslintanej exploit, kterej nemá ani tu slušnost trvat 80 minut. Chvílema jsem bytostně toužila, aby tu kyselinu vstříkli do mozku radši mně. (06.03.2024)