Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera

čekal sem typickou přebarvenou Murphyovku plnou laciného, rádoby šokujícího násilí a místo toho jsem dostal extrémně pomalou, depresivní a realitě skoro věrnou sondu do hlavy psychopata. Už to samo o sobě je od Murphyo a spol. dost příjemné překvapení, jenže on jde ještě trochu dál a nezaměřuje se jen a pouze na Dahmera, ale dává prostor i obětem, dopadu na jejich rodiny a taky tomu co následovalo po jeho dopadení (fanoušci, snaha vydělat na jeho příběhu, věcech atd.). Oběti sice nedostávají prostor zdaleka všechny, ale třeba šestý díl byl nejen zajímavě pojatý, ale s tím jak vše uvedl do kontextu to byla i silná káva. Nejvíc prostoru má ovšem samozřejmě sám Dahmer, který byl zvláštní už jako dítě a poté co se na něj velmi brzo prakticky všichni vykašlali, tak už nebyl nikdo kdo by ho dokázal zkrotit a třeba nakonec i zastavit. Palec nahoru pak pro Evana Peterse, který se celkem náročné role chopil skvěle a dokonce by se našly i momenty kdy by ho divákům mohlo být snad i trochu líto (což ale zase velmi rychle přejde)...70% (23.01.2023)

True crime miluju as much as the next person, ale tohle bylo silný kafe i na mě. Je to skvěle natočený, skvěle zahraný, má to fakt tísnivou atmosféru a člověku je z toho nedobře... ale nemůžu se ubránit tomu, že to Dahmera minimálně v první polovině až moc fetišizuje. Nejzajímavější byly nakonec díly skoro kompletně věnované jeho obětem, myslím, že se seriál měl vážně věnovat spíš jim. (13.11.2022)

I když to zní divně chtělo se více i zaměřit na oběti! Konečně jsem se rozhoupal a koukl na snímek co mi byl doporučován od přítelkyně, kamaráda a všude možně… no tak jsem se koukl a jdu dál. Hele jako fakt drsný, jeden díl ztratí seriál na tempu, ale jinak jako celá rekonstrukce Jeffreyho života a co dělal bych řekl velice povedené! (26.02.2024)

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace. (14.11.2022)

Mrazivé. Je neuvěřitelné, kam až vaše činy můžou zajít, když máte pár traumat z dětství a chybí vám pár dost důležitých empatických a morálních brzd. Kdo ví kolik podobných lidí po světě pobíhá, jen ještě nepřekročili tu hranici. Oceňuji, že je zde Dahmer vykreslen netradičně jako postava, která je vlastně obětí osudu a svého mozku, že jde jistým zvráceným způsobem o docela hodného člověka, který je jen nešťastný a má pár speciálních nutkání, které neumí vyřešit. Což chce odvahu říct o člověku, který udělal činy, co udělal. Samozřejmě není možné s ním mít slitování, jen je zajímavé se na to podívat i z toho pohledu, že ne všichni vrahové jsou krvežízniví maniaci toužící přinášet bolet a utrpení. Co však naplat, když způsobil tolik utrpení. Jinak hrozně dobře zahrané, perfektní hudba, rozvláčené tempo, které nemusí sedět každému a perfektní fincherovská barevná paleta. Škoda těch odchylek od reality. (25.07.2024)