Monstrum

Dahmer je jeden z tých audiovizuálnych počinov, pri ktorom máte pociť, že recenzie naň by mali písať klinickí psychológovia a nie filmoví publicisti. V rovine štýlua rozprávania ide o príjemnú spomienky na (nie tak dávne) netflixové série, ktoré vo vás ostali dlhšie ako týždeň (Narcos, Midnhunter). Výborná práca s napätím, dramaturgická precíznosť pri uchopovaní kľúčových scén a retrospektív je okamžite stiredaná kráčaním po tenkých ľadoch v oblasti psychologizácie hlavnej postavy, resp. vo vykresľovaní portrétu Dahmera a doby, v ktorej kontexte fungoval. Miestami sa zdá, akoby seriál s Dahmerom sympatizoval a vykresľuje ho ako útlocitného nesmelého introverta, ktorého proste likviduje jeho necitlivé a konzervatívne okolie. Týmto mostíkom sa dostávame aj k portrétu konzervatívnej, homofóbnej a rasistickej Ameriky 70. a 80. rokov. Seriál akoby Dahmera ospravedlňoval, miestami s ním takmer chápavo sympatizoval a zo všekého vinil vplyvy okolia. Škoda, že to netočil Rob Zombie. (25.09.2022)

Zvláštní projekt. Není divu, že ho Netflix úplně marketingově netlačí. Na začátku se Dahmer tváří, že má ambice zaujmout prázdné míso po Mindhunterovi, ale netrvá to dlouho a sklouzne do pozice ala ACS: The Assassination of Gianni Versace. Hvězdný tvůrčí tým se měl zaměřit více na společenská témata a příběhy obětí, sousedů, rodičů které tu jsou načtrnuty citlivě a posouvají materiál na jinou úroveň, než na samotnou postvu Dahmera, která celou tuhle snahu potápí ve vodách exploatace, takže je to místy zatraceně nepříjemná záležitost s brutálně přepálenou stopáží. Nick Cave, Warren Ellis a jejich křik velryb na závěr každé epizody hodně ikonický hudební motiv. (25.09.2022)

Sledoval jsem bez dechu hlavní herecký výkon (ne, nikoli sousedka, i když se Netflix opravdu snažil rozdmýchat nějakou tu rasovou ublíženost) a říkal si - jak jen jsi schopen se vžít do role, až tě pohltí, a přitom se jí nenechat osobně zničit? Žaludek mi nedával shlédnout to bez alespoň několikadenních pauz mezi díly. Zdatně přihrává i otec, pár zajímavých úplně vedlejších postav. Ostatní jsou karikatury zlého rasistického systému a nenávisti k menšinám a kapitalismu, obžaloby toxické cismaskulinní emeriky a vůbec obvyklé současné agitky zešílevších aktivistů nutících filmaře k těmto úlitbám. Za to první maximum, za to druhé znechucené fuj. (12.11.2022)

"Dahmer" je prozatím nejodpornější seriál, jaký jsem viděla. Ale ne kvůli hlavám v lednici, popíjení krve, játrům na pánvičce apod., to vem čert. Měla jsem problém sledovat ho z LIDSKÉHO hlediska, protože myšlení a jednání lidí jako Dahmer je něco, co můj mozek prostě nedokáže zpracovat. Pomalé tempo, kterým se seriál ubírá, oceňuji, protože právě díky němu máme možnost poznat vraha ze všech jeho lidských i nelidských stran. Obrovský podíl na celkové atmosféře mají také bravurní kamera a hudba, nemluvě o výkonu Evana Peterse, který se na psychopatech z "AHS" propsychopatoval k absolutní dokonalosti. Jediné, co mi trošku kazí celkový dojem, je finální epizoda. Ta se bohužel nevyhnula nešvaru, kterému se předchozích devět epizod tak zdárně vyhýbalo, tj. vyvolávání pocitů sympatie a lítosti. Celkově si myslím, že ideální délka by byla 6-8 epizod, protože ke konci už bylo patosu a otravné černošky až až. (27.09.2022)

[82%] Vysoké hodnocení tohoto nového seriálu na netflixu mě přitáhlo a tak jsem se do toho směle pustil. O postavě Dahmera jsem doposud snad nic moc víc nevěděl, takže jsem netušil do čeho jdu. A jak jsem vlastně nakonec s tímto počinem čítajíc 10 epizod spokojený? Já říkám, že jsem. Evan Peters, který zde hraje ústřední postavu psychopata/sériového zabijáka a kanibala Jeffreyho Dahmera do toho dal snad všechno co měl! Opravdu prvotřídní herecký výkon. Vlastně zpočátku při prvních epizodách jsem si říkal, jaký je to jednoduchý koncept, ale ty konkrétní scény včetně skvěle zahrané postavy psychopata - to předčilo případné nedostatky ostatních aspektů. Jak tu tak na CSFD čtu, tak někteří píší, že to mohlo být víc brutálnější co se týče krve apod. Jenže mě to takto stačilo, že úplně do detailu jisté scény vidět nebyly, ale vlastně, když o tom nyní přemýšlím, tak jich i tak bylo dost. Hlavně ponuré a tíživé atmosférou to bylo dost. Navíc to působilo i dost nechutně, když jsem se vžil do toho, jak ty rozkládající orgány lidských těl páchly. Takže autentické to bylo až až. Tématika gayů je zde hlavním středobodem všeho. Takže je tu dost scén ohledně toho. Ne každý bude asi jásat, ale dost o tom. Do nějakých 7 dílů je to dost dobrý. I ten Jeffův vývoj od dětství. Jisté situace a časové období se v různých dílech prolíná, ale orientovat se v tom dá přehledně. Poslední 3 části jsou už takové doplňující, ale stále je na co se dívat. Ty důsledky na obětech, kterým Jeff poničil životy jsou působivé. Finální epizoda mohla být trochu víc ostřejší a zapamatovatelnější, ale ani s ní nemám problém - je to vlastně dle skutečnosti, ne? Takže co k tomu ještě dodávat? Veškeré vedlejší postavy mě snad bavily  možná až na tu Glendu ... Jeffův otec mě vedle něj bavil nejvíc. Maximální počet hvězd zde nedávám, neříkám, že si to budu pouštět často, někdy se k tomu možná ještě vrátím, ale bylo to fakt hustý, zneklidňující, takže raz asi stačilo. Těchto sociopatů běhá po světe určitě dost. Takže asi tak. (29.09.2022)