Vydržet se ženou

Filmové zpracování románu Erlenda Loa. Jeho název by se dal přeložit jako "Uchvácen ženou" a v norštině i v angličtině vyvolává asociaci s příběhem Scarlet O'Harové a Rhetta Buttlera (Tatt av vinden - Jih proti severu). A hlavní hrdina je opravdu uchvácen. Ani se mi nechce věřit, co si všechno nechal líbit. Zároveň mě trochu znepokojovalo, zda takhle nevnímají někteří muži všechny ženy, co nejsou naprosto odevzdané puťky. On manipulovaný chudák, ona tahá za nitky všemi možnými způsoby. Jinak z pera Erlenda Loa už nějakou dobu nic nevyšlo. Poslední dobou je snad členem, možná dokonce předsedou, nějaké grantové komise pro mladé umělce a jeho vlastní tvorba vzala za své. (25.12.2007)

Seveřané obecně se tak nějak dobře pozorují, jako pokusná morčata, proto také závěry mých laboratorních prací jindy nešetří chválou na způsob jejich života, tentokrát se však autor nechtě inspiroval epizodou s obrazem, která ve filmu proběhla, a stejně jako postava na něm vyvedená, i on se pokusil chytit něco velkého něčím malým... Snímek se snaží o patrně vtipnou ukázku případu, kdy žena vpadne muži do života jen proto, aby ho z něj postupně vystrkala, ale činí tak, až na celkem povedenou kameru a příjemnou hudbu, vysoce otravným způsobem, kterému neuleví ani pohled na úděsnou Marianne a tumpachového Tronda, naopak... normálně jsem si musela brát oddechový čas, abych se dobrala konce :-( (10.07.2014)

Kdyby na tom byla tuzemská kinematografie tak, jak je na tom libovolná skandinávská...bylo by prostě na co koukat bez pocitů trapnosti a bez vzniku husí kůže. Tento snímek je kvalitativně vzdálený jakémukoliv českému filmu z posledních pěti let asi tak, jako má daleko Marianne k ženě, kterou by doma člověk mohl mít déle než půl hodiny. Gejzír ironie, humoru, jemných groteskních scének (vypíchnul bych ty v bazénu při první návštěvě Tronda) a hereckého minimalismu (Trond). Díky za tip, kámo. (04.10.2009)

Všichni, kdo si myslíte, že máte doma bláznivou ženskou, mrkněte na tohle. ___ Příběh je servírován otevřeně schematicky, takže žádný "jako ze života", ale tím spíše je možné se v něm najít. Srážka muže "chci to, co nemůžu mít" a slečny "netoužím po tom, co už mám" je zbavena hlubších psychologických konotací. Utrpení hlavního hrdiny je vždy nějak výtvarně odkatalyzováno (následují SPOILERY) - tu klesne na podlahu, snad pod tíhou batohu sbaleného za účelem návštěvy přítelkyně dlící toho času romanticky na ostrově, tu je, bezvládný, tažen ke dnu plaveckého bazénu tlakem vodní masy (zpod které je vyzvednut mužnou rukou kamarádovou); odlehčení situace je dokonáno následnou scénou á la Pieta (viz galerie). Jen ten idealistický závěr mi k té hořkosti nějak nesedí; možná jen tvůrci nevěděli, jak příběh uzavřít, stejně jako já tenhle komentář .. (22.07.2010)

Ani romantika, ani komedie, spíš úsměvný příběh ze života neprůbojného člověka, který svoji samotu vyměnil za náhražku štěstí. Zpočátku se film tvářil jako tuctové severské drama, ale postupně chytl takovou zvláštní poetiku, vtáhl mě a už nepustil. Může za to především hlavní postava která je sympatická až za roh. Bezejmenný hrdina působí dojmem ušlápnutého nekňuby, který se musí nechat vést ve všech rozhodnutích, byť i těch nejjednodušších. Ubíhajícím dějem a tím, jak se profilovala postava Marianne, se můj vztah k němu začal měnit, a nakonec jsem mu začal nepokrytě fandit. Naštěstí vztah obou nejde podle tradičního schématu a ještě je o čem vyprávět. A režisér tak činí s velkou originalitou a svěžestí. Přímo hýří nápady a scény plné symbolických obrazů jsou perfektní. A nakonec to dopadlo nejlíp jak mohlo. Top 10 za rok 2007. (06.03.2012)