Padlé ženy

Smutný film o něčem, co se dělo v Irsku 60. let. Ještě smutnější by bylo, kdyby se to dělo stále, protože "uvězňovat" do kláštera někoho nejen proti své vůli, ale prakticky jen ze svých sobeckých důvodů je naprosto nelidské. Hlavně osud dívky, kterou poslali do kláštera, protože ji znásilnil její bratranec (v Irsku je muž hodnotnější než žena?), mi přišel hodně depresivní, i když ostatní dívky na tom nebyly o nic lépe... Je dobře, že se takové filmy točí, aby lidé věděli, co se dělo a aby se pokusili podobné věci zakázat nebo odsoudit. Irsko bylo vždycky zvláštním zemí, chvílemi trochu připomínající o dost východnější země s názory o naprosté zbytečnosti žen a jejich názorů nebo práva na svobodný život. Na druhou stranu je tu možnost, že film je, jak se často stává, spojením tří různých a cizích příběhů žen, které spolu třeba vůbec nesouvisí a ve výsledném dojmu jejich spojení úmyslně hází na církev špínu. Tohle nejde jednoznačně říct, ale osobně si myslím, že se v podobných domem neděly zrovna příjemné věci... Za "podle skutečné události" jsem opravdu rád, ale nejsem si touto jednoznačností úplně jist. Rozhodně zajímavý film, který chvílemi působí dost nepříjemně, ale jehož tři hlavní hrdinky, každá s jiným osudem, působí divácky atraktivně. (05.10.2008)

Tak tenhle film, byl hodně silné kafe, takový film, který Vás chytne a nepustí za celou dobu, silný příběh, podle skutečné události, až z toho člověku jde mráz po zádech a to, že církev se vždy dopouštěla těch největších zvěrstev a ještě si to dokázala ospravedlnit víme od nepaměti a tím nemyslím jen katolíky, ale i ostatní světová náboženství. (22.09.2013)

Zjevně propagandistický film o irských řeholnicích, představených jako monstra bez jediné stopy soucitu, ohleduplnosti, lásky. Mnohé nám napoví, kdo je tvůrce filmu, režisér Peter Mullan. Byl členem pouličních gangu, ve 14 letech se pokusil otrávit svého tyranského a alhokolického otce. Sám sebe prohlašuje za marxistu, žije s družkou, má několik dětí z předchozích vztahů, víru v nebe a peklo považuje za nesmysl atd. To je samozřejmě jeho věc, ale nám to pomůže pochopit, proč natočil příběh o padlých dívkách v Irsku zrovna takto. Po formální stránce nelze upřít filmu kvality, ale to zde není důležité. Vždyť známe propagandistické proticírkevní filmy české (Číhošť, 30 případů majora Zemana, Jan Hus atd.), i ony mají jistou kvality, ale ve skutečnosti dobré nejsou, protože neslouží dobru a pravdě. Nezapomínejme, že zvláště posledních 20 let v Irsku sílí protikatolický boj, neboť ostrov sv. Patrika, kde se 94 % obyvatelstva hlásí ke katolické církvi, je trnem v oku bezbožecké Evropské unii. Tím samozřejmě nechci říci, že se zlí a úchylní jednotlivci nemohou vyskytnout v jakémkoliv lidském kolektivu (řeholníci, policisté, učitelé atd.), to ale neznamená, že kvůli tomu vylíčím instituce klášterů, policie nebo školství jako démonické a nelidské... (03.09.2008)

Peter Mullan sa nás pre dramaturgické potreby svojho filmu snaží presvedčiť, že Írsko 60tych rokov bolo plné šovinistických tupcov, berúcich ženy ako podradný dobytok a rodičov, ktorí sa dobrovoľne vzdávali svojich detí, ak tie spáchali nejaký spoločnosťou neakceptovateľný hriech. Ženy, ktoré boli obeťami, alebo spáchali takýto hriech, boli umiestnené do zariadení, ktorým vládli mníšky, zobrazené ako hororové monštrá bez štipky charakteru. Mullan takto nastavil svojmu filmu úzke mantinely, v ktorých ale dokonale operuje a strhne aj diváka, ktorý sa diví jednorozmernosti postáv a očividným logickým nedostatkom. Môžu zato herecké výkony a atmosféra miesta a času, v ktorom sa príbeh odohráva. Najväčším problémom filmu nie je jednorozmernosť záporných postáv, ale ich motivácia. Dozvedel som sa síce niečo o histórii Írska, ale informácie, podané v tomto filme, musím brať s určitou rezervou. (08.12.2012)

Málokedy tak dlho zvažujem hodnotenie filmu, ako v tomto prípade. Málokedy vypovedajú komentáre viac o ich autoroch, než o filme, ako v tomto prípade. Málokedy si tak zreteľne uvedomím mentálnu blízkosť cirkvi s komunistickými (fašistickými) stranami, ako v tomto prípade. Nemám prirodzene na mysli vieru v akéhokoľvek Boha, ani krásne naivné komunistické ideály. Mám na mysli tú horšiu časť ľudstva, ktorá dokáže akúkoľvek ideu zneužiť na svoje zištné a úchylné potreby. Preto je mumlanie doživotných boľševikov: "Áno, robili sa aj chyby, ale ..." rovnako smiešne, ako pohoršenie veriacich, keď vidia takýto film. Film natočený podľa skutočnosti, a pritom nie z dôb, v ktorých boli "primitívne národy" ohňom a mečom nútené uveriť v nejakého belošského pánbožka, ani z dôb, v ktorých devianti v kňazských rúchach upaľovali na hraniciach "čarodejnice", ale z doby nedávno minulej, v ktorej nielen prostitútka, ale aj znásilnená žena, dokonca aj neírsky krásna panna boli vinné a trestané otrockou prácou v prádelniach, kde ani "bežný prostriedok" nebol k dispozícii. V závere nemôžem nespomenúť, že do Magdalénskych domovov uvrhli nešťastné ženy ich slušní a bohabojní príbuzní a do väzenia a gulagov sa najčastejšie dostávali ľudia po udaní od ich slušných a strane oddaných susedov, či kolegov. Ani v jednom, ani v druhom prípade však títo slušní a riadni občania ani netušili, čo sa v domovoch, v gulagoch a koncentrákoch dialo a keď sa to prevalilo, boli na chvíľu spravodlivo pohoršení. Našťastie pedofili páchnuci tymianom a afro-ázijskí, či latinsko-americkí komunistickí pohrobkovia usilovne pracujú na tom, aby sa slušňáci mohli pohoršovať aj o pár desiatok rokov. (25.03.2010)