Padlé ženy

Výborně natočený film, který umí dosáhnout svého a pracuje s emocemi velmi šikovně. Od začátku skvěle rozvržený příběh, který se dopředu číst rozhodně nedá. Příjemná a přitom naléhavá kamera a pro mě neznámé herecké tváře, které rozhodně nezklamaly. Na druhou stranu by každému mělo být jasné, že se jedná o pohled z těch "nejčernobílejších" a Mullan se svou proticírkevní averzí vůbec netají. Dokonce se nám pokouší podsouvat odmítavý přístup ke "kolektivní" spiritualitě jako takové, což by jen trochu odpovědnější autor rozhodně nemíchal s tak okatě negativními tématy jako je zvůle jednotlivců i instituce v církevním nápravném ústavě. To, co se dělo uvnitř - alespoň podle filmu - netřeba komentovat; z logiky vykreslení postav, jejich "hodnot" a jednotlivých stran (chovankyně x sestry) vyplývá vlastně, že mezi sestrami se to hemžilo necitlivými a nelidskými sadistkami, které se nesnažily o nic jiného, než zcela fyzicky a především duševně ubít lidské osobnosti. K míře pravdivosti tohoto "faktu" se nebudu raději vyjadřovat - klášterů a řeholnic neznám vůbec málo. Zajímavé jsou i počáteční zápletky, kterými jsou naše hrdinky přivedeny do svého vězení - pochopitelně, že byly vybrány ty, při kterých dnešnímu divákovi naskakuje husí kůže a on si říká: "To jsme snad někde v Íránu?". Ta znásilněná ubožačka je geniálně absurdním příkladem, který musí pohnout žlučí snad každému - kde byla její vina? - samozřejmě, že nikde; to bylo prostě hnusné svinstvo, za které měl pořádně pykat někdo úplně jiný! Účinný je i druhý příklad, v němž hraje hlavní roli zřejmě závist, i když v katolickém Irsku šedesátých let byla jakákoliv vyzývavost brána už za hranicí přípustných norem (to nijak nehodnotím, jednoduše to tak bylo a musíme s tím počítat). Funguje i svobodná matka - avšak jen tady a teď. Předmanželský sex - věc dnes morálně neutrální - byl seriózním deliktem, za který "trest" přijít musel (také nehodnotím). Ještě je pak nutno podotknout, že principielně sloužily magdalénské domy jako "nápravné" zařízení pro prostitutky (neříkám, že je prostitutka něco špatného, ale společnosti také moc neprospívá). Co mě úplně dorazilo, bylo zobrazení pokrytectví kněží - dobrá, jasně, že se kupa příkladů najde, ale ten prostředek, jenž tu byl použit?! Když Buñuel pálí ve Viridianě trnovou korunu, říkám si, ty si koleduješ, už se ti někde ohřívá místečko (nadsázka!). Mullan to ale přepálil neskutečně - kam a po čem přišla proměněnná hostie! Jsi prase a demagog!! A církev na ten film reagovat nemusí, protože to není seriózní příspěvek do diskuse, která minimálně v Irsku běží na slušné obrátky! (24.10.2005)

když se nějaký film chce tvářit jako odraz nějaké historické reality, měl by ji taky tak ztvárňovat. na to ale Mullan kašle. Svět podle něj je pekelně jednoduchý. církev? zlo. jeptišky? sadistické lesby. chovanky magdalenských domů (v reálu z větší části prostitutky)? svaté týrané ženy. je to něco jako requiem pro panenku. má to dobrý herce, docela zajímavej děj a hodně demagogickej pohled na věc. (16.01.2010)

Peter Mullan sa nás pre dramaturgické potreby svojho filmu snaží presvedčiť, že Írsko 60tych rokov bolo plné šovinistických tupcov, berúcich ženy ako podradný dobytok a rodičov, ktorí sa dobrovoľne vzdávali svojich detí, ak tie spáchali nejaký spoločnosťou neakceptovateľný hriech. Ženy, ktoré boli obeťami, alebo spáchali takýto hriech, boli umiestnené do zariadení, ktorým vládli mníšky, zobrazené ako hororové monštrá bez štipky charakteru. Mullan takto nastavil svojmu filmu úzke mantinely, v ktorých ale dokonale operuje a strhne aj diváka, ktorý sa diví jednorozmernosti postáv a očividným logickým nedostatkom. Môžu zato herecké výkony a atmosféra miesta a času, v ktorom sa príbeh odohráva. Najväčším problémom filmu nie je jednorozmernosť záporných postáv, ale ich motivácia. Dozvedel som sa síce niečo o histórii Írska, ale informácie, podané v tomto filme, musím brať s určitou rezervou. (08.12.2012)

Smutné svědectví toho, že zločiny církve neskončily s pálením čarodějnic, ale že přetrvávají do 20. století, kdy stále může dojít náboženský fanatismus dojít tak daleko, že rodiče své vlastní dcery, třeba za to, že se baví s chlapci (coury jedny nemravné) nebo že se nechají někým znásilnit (pokušitelky jedny zkažené), nechají zavřít do nápravného ústavu, kde mají modlitbou a prací dojít po vzoru Máří Magdaleny k vykoupení za své "hříchy" a přitom jen tak mimochodem otročit v prádelně a nechat se terorizovat a bičovat sadistickými jeptiškami. Film je velmi působivý a mnoho scén se vám zadře pod kůži, kdy třeba jsou chovankyně po letech věznění natolik "institucionalizované", že už ani nechtějí utéct a postupně degenerují v podobné svině jako jejich věznitelky. Herecké obsazení je neznámé, ale o to lepší, režie Petera Mullana střídmá, ale o to působivější. Modlete se a pracujte, ovečky, sic vás stihne věčné zatracení! (promiňte, nechal jsem se unést:) (26.08.2005)

Obraz bigotného zaslepeného kresťanstva a výrazne patriarchálnej spoločnosti. Človeku sa až nechce veriť, že niečo takéto je možné v Európe ešte na konci 20. storočia. Sinead O’Connor vychovávaná rádovými sestrami by asi vedela veľa rozprávať o podobných výchovných metódach. Príliš trpké, príliš smutné, príliš pravdivé... (26.07.2004)