Padlé ženy

Ani se nechce věřit, že něco takového v Irsku existovalo až do r. 1996. Útulná zařízení pro děvčata, kam se dostaly třeba jen proto, že porodily nemanželské dítě, někdo je znásilnil, nebo se prostě jenom příliš líbily chlapcům. Pak už mohly jenom pracovat, modlit se a nechat se devastovat na duši i na těle fanatickými řádovými sestrami i chlípnými kněžími. Cesty zpátky už většinou nebylo, zato pak mohly odpočívat v pokoji pod dozorem Boha všemohoucího, na Zemi zastoupeného všemocnou katolickou církví. Pozdrav pánbůh. (09.04.2011)

Silné a >lidsky< (úmyslně nepíšu >nelidsky< , protože takoví zkrátka mnozí - zvláště mají-li příležitost - lidé prostě jsou) kruté drama. Pozor, tenhle příběh se neodehrál někdy v dávných a temných a bezprávných časech historie, tenhle film je náhledem do reality, panující v kulturní evropské zemi ještě ve druhé polovině dvacátého století! A lhostejno, zda šlo jen o výstřelek, systémové pochybení nebo cílevědomé a společností tolerované ponižování lidské důstojnosti a potlačování v té době již dávno deklarovaných a v moderní civilizaci pojímaných a v zákonech přijímaných lidských práv. Zde konkrétně nějakými pošahanými, zamindrákovanými a citově naprosto otupělými dělnicemi a dělníky na vinici Páně, skrývajícími svou zlobu a bigotnost za víru v Krista a Katolickou církev. Nemyslím si, že by tenhle film měl být (jak se zde domnívají někteří komentující - a nemůžu si pomoct, ale z jejich komentářů je právě cítit notná míra emočního nezvládnutí filmu a pokrytectví...) nějakým jednostranným pohledem a samoúčelnou či černobílou obžalobou církve. Je jen (jak režisérovi věřím!) realistickým ztvárněním konkrétní reality, byť umělecky vyhroceným a pomocí vyhraněné autorské licence! Navíc je filmem natočeným právě ku prospěchu věci vskutku syrově a bez nějakých (k tomu v rámci žánru svádějících) klišé!... Ano, není snadné se dívat na takto vizuálně pojaté ztvárnění lidského utrpení, ale tím je právě Mullanovo dílo působivé a svým způsobem i očištující a varující! - - - - - (Poprvé viděno 31.8.2008 na ČT2, komentář zde jako jedenatřicátý - 1.9.2008) (01.09.2008)

veľmi dobre natočená a herečkami skvele stvárnená dráma. Príbeh a trápenie žien v ortodoxnom katolíckom prostredí, odchovaných snáď ešte ortodoxnejšími rodičmi, môže vyvolať v divákoch pohoršenie alebo snáď aj zlosť , ak nie vyslovene protikatolícku náladu. Film ukazuje na pomery panujúce v kláštore, na despotizmus a áno .. aj na akýsi pocit chuti ovládať a manipulovať s človekom. Vyslovujem obdiv že na produkcii filmu sa podieľali aj samotní Íri , a vôbec, že okrem mučeníckych filmov a filmoch o obetovaní a nezištnej láske, sa točia aj takéto diela dokresľujúc obraz dojem zo svetového náboženstva. Ale aby ste nemali len taký kriticky názor a pohľad skúste nazrieť do dokumentu --- síce neuhranom tak krásne a profesionálne, ale o to pravdivejšom vola sa VŠETKY MOJE DETI a nájdete ho tu : http://www.csfd.cz/film/350432-vsechny-moje-deti/ :) (12.03.2014)

Spíš než to, co se v těchto klášterních "koncentrácích" dělo, mě šokuje, že se podobné věci odehrávaly ještě relativně nedávno. A ačkoliv je mi známo, že katolická víra a víra vůbec je v Irsku silně zakořeněná, přijde mi to na druhou polovinu 20. století příliš. Tím ovšem nijak nechci popírat to, co se ve filmu dělo. S čím jsem měl ale problém bylo to dělení na černou a bílou. Na jedné straně zlé jeptišky libující si v psychickém i fyzickém týrání svých svěřenkyň a na druhé straně trpící nevinné oběti. Neříkám, že poměr by neměl hrát ve prospěch vězněných, ale vykreslovat řádové sestry pouze jako necitelné démony mi přijde přehnané. Trocha polidštění by neškodila. Na druhou stranu chápu, že když Mullan se svým štábem zpovídal bývalé chovanky magdalenských ústavů, muselo to na něj zapůsobit a neubránil se diferencování. Je to trochu škoda, ale i tak zůstává Magdalene Sisters bravurně zrežírovaným dramatem se silným příběhem a výbornými herečkami. 85% (19.11.2013)

Peter Mullan sa nás pre dramaturgické potreby svojho filmu snaží presvedčiť, že Írsko 60tych rokov bolo plné šovinistických tupcov, berúcich ženy ako podradný dobytok a rodičov, ktorí sa dobrovoľne vzdávali svojich detí, ak tie spáchali nejaký spoločnosťou neakceptovateľný hriech. Ženy, ktoré boli obeťami, alebo spáchali takýto hriech, boli umiestnené do zariadení, ktorým vládli mníšky, zobrazené ako hororové monštrá bez štipky charakteru. Mullan takto nastavil svojmu filmu úzke mantinely, v ktorých ale dokonale operuje a strhne aj diváka, ktorý sa diví jednorozmernosti postáv a očividným logickým nedostatkom. Môžu zato herecké výkony a atmosféra miesta a času, v ktorom sa príbeh odohráva. Najväčším problémom filmu nie je jednorozmernosť záporných postáv, ale ich motivácia. Dozvedel som sa síce niečo o histórii Írska, ale informácie, podané v tomto filme, musím brať s určitou rezervou. (08.12.2012)