Starý, nový, půjčený a modrý

Nedogmatické Dogma, neromantická romance, skandinávská variace na Runaway Bride. Originální název vtipně odkazuje na rčení Kam čert nemůže, nastrčí Švéda, ale svatební tradice vyžadující, aby nevěsta měla něco starého, nového, půjčeného a modrého, prochází velmi obskurním, temným dějovým tunelem. Je jen na vás, jestli na konci téhle bláznivé, černočerné, herecky nesmírně civilní poutě uvidíte světýlko. (31.01.2008)

Zábavný, kvalitní a hlavně totálně nehollywoodský (ostatně jako většina Dogma-tických filmů). Pěkným důkazem toho posledního mi byla pětice zabloudivších, asi tak šestnáctiletých diváků, sedících za mnou. Ty film tak rozhodil, že je donutil vykřikovat věty jako : "Dánové jsou idioti", "Už nikdy v životě nejdu na dánskej film" nebo moc pěkná věta "Hele, voni na sebe jenom čumí". Evidentně poprvé v životě viděli v kině něco jiného než "videoklip". (03.12.2003)

Mám rád filmy podle pravidel Dogme - mimo jiné - proto, že jsou věrohodné. Ostatně si myslím, že je to jeden z cílů hnutí - vrátit filmu realističnost, zobrazovat skutečné postavy s jejich skutečnými emocemi. Ve výsledku to pak může být působivé. O Se til venstre... se bohužel nic takového říci nedá. Slibný začátek postupně ztrácí na síle a nakonec je z toho příběh stejně neskutečný jako nějaké holywoodské slátaniny, s hlavní hrdinkou, která má našlápnuto na přední umístění v anketě o nejnesympatičtější postavu všech dob. Vtipný nápad s kapelou (zdroj hudby ve filmu) to nezachrání. (21.12.2009)

Tento malý dánský film je krásnou ukázkou toho, jak vypadá hollywoodská romantická komedie (i když tem žánr komedie je dost napováženou, spíš by sedlo komediální drama, i když se ta škatule zdá na první pohled nesmyslný) bez Hollywoodu. Kdyby někdo jen velmi lehce bez podrobností nastínil zápletku, hned bych to hodil do škatule "stokrát viděné, klíšovité". Tenhle film se ale musí vidět. Ač sám o sobě nepřináší nic přelomového, je protkán řadou vtipných i vážných událostí, které může vyvolat návrat starého přítele z Afriky a co to může udělat s plánovanou svatbou. A člověku jejich sledování dá rozhodně víc než sledování žánrově podobně laděných filmů za desítky milionů dolarů. (05.02.2009)

Stará dobrá romantická zápletka v novém balení, s minimem půjčených nápadů sice nepřináší modré z nebe, ale potěší. Italština pro začátečníky mne mimo jiné naučila, že dánské komedie ve skutečnosti komediemi nejsou. Tohle smrtelně vážné romanticko-psychologické drama jí rozhodně není a pokud se párkrát usmějete (jakože asi jo), nejspíš těm hořce úsměvným výjevům z našich trapných životů. Někdo se ožení, někdo zemře, někdo se zblázní – tak už to na světě chodí a buďme rádi, jak originálně ten notně (o)jetý „kruh života“ protentokrát roztočila režisérka Natasha Arthy. Většina dánských sušenek nesklouzne do krku tak hladce. 70% (13.02.2008)