Domácí víno

Už znáte mojí matku, ne? No, tak ta je ještě 100x horší teroristka, ale paní Medřická tomu dávala taky pěkně na prdel, tady jim to aspoň částečně zachraňoval tatík. Filmová mamina měla pěknou vyřídilku jen co je pravda. Občas jsem uvažovala nad špunty do uší a je pravda, že paní Medřická je paní herečka s velkým H a takovéhle role jsou jí přesně šité na míru. Jen mi ve filmu vadil otevřený konec, protože by mě móc zajímalo, jak to dopadlo s Blaničkou. (13.12.2014)

Zde je přímo ve filmu předvedeno, že láska a čistý cit bez problému zabíjí. Dana Medřická coby matka a šéf domácnosti je zároveň osobou terorizující všechny kolem sebe. Jelikož všichni vědí, že to dělá z lásky, zařídili si život a zvyky tak, aby to mamince moc nekazili. Takže místo toho, aby jí rozrazili hlavu motykou, tupě plní její rady a příkazy a za zády se tajně scházejí a vyprávějí si o ní vtipy. Rodina funguje i když občas se třesou dveře i okna v pantech...75% (04.03.2012)

Vynikající psychologická studie o domácím násilí. Tedy tom v té duchovní rovině, což bývá často daleko horší. Kdo nezažil v rodině sebestředného sobce a manipulátora, asi film až tak nevezme. Ale o tomhle to přesně je - o lidech, kteří manipulují našimi životy, a my se necháme (protože jsou to rodiče, protože je to partner, kterého mám rád/ráda, protože je to někdo jiný blízký) a nakonec nežijeme své životy, ale jejich, podle jejich představ. Ve filmu je to ukázáno na tak drobném detailu, jako je pití vína (nebo salát) - všichni nesnášejí, když maminka dolévá víno vodou, raději by ho pili bez vody, ale nikdo nic neřekne. Tatínek salát nemusí, ale protože si maminka myslí, že ho má rád, tváří se, jak mu chutná. Jenže ono nejde jen o salát a víno, ale celkově mezilidské vztahy, a hlavně o nápadníky dcer, kteří posléze vycouvají. Film představuje i možné postoje - už smířený tatínkův, který jej omlouvá tím, že když někoho máme rádi, tak ho bereme i s chybami, i kdyby to znamenalo dělat sem tam chyby a špatná rozhodnutí, resp. podvolit se špatným rozhodnutím. Jiná dcera se to snaží hrát půl na půl, ale zjistí, že to prostě nejde. A mladší dcera rozhodně takový život nechce žít, chce mít svůj. Jen mi vadil konec, kde jsem čekal, že dojde k výraznějšímu střetu a nějaké možnosti prozření, ale místo toho dojde k dalšímu rádoby naoko smíření - vše pro jednoho sobce, který ovládá životy druhých. Ale ono otázkou je, nakolik si podobní lidé uvědomí, že zmanipulovali životy druhých. Vždyť oni to přece dělají s láskou, vůbec ne pro sebe, oni si ani na sebe nic nekoupí... V něčem to připomíná téma knížky Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro, kterou napsala pod pseudonymem Agatha Christie. (23.07.2017)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)