Divoký anděl

Telenovela, která začátkem tisíciletí byla až nepochopitelně populární. Co by za její popularitu dala třeba taková KASSANDRA, která s ní běžela v dvojbloku. V tu dobu holt nebyl ještě tento žánr tolik vyčerpaný a oproti legendární MANUELE to byla příjemná a nápaditá změna (Ano v tomto kontextu lze použít i taková superlativa.) Dodneška s nostalgií vzpomínám na pohledného mafiána Pabla (ten byl zlej). Nejvíc se jako mafián projevil, když u něj jednou v šuplíku našla uklízečka pistoli. Od té doby se ho všichni v domě báli. Ze svého pokoje řídil celou Cosa Nostru. Zato příjemný gentleman pan Ivo, kterého milovala Milagros, to bylo zas jiný kafe. Nejdřív si ho nemohla vzít, protože jí nechtěl, pak ho zas nechtěla ona, pak si myslela, že je její bratr a hlavní dějovou linku to tak utáhlo docela dlouho. Populární Natalia Oreiro v roli Milagros, byla tak populární, že jí pan Železný pozval (jako největší trumf) na předávání Českého slavíka. Dokonce si na playback vystřihla i titulní píseň seriálu. Ze své popularity v ČR byla natolik příjemně na větvi, že tu hned vydala 2 hudební desky. No abych to zkrátil. Neviděl jsem samozřejmě všechny díly seriálu, ale ten závěrečný se svatbou Iva a Milagros jsem si ujít nenechal. Docela mě pobavily poslední záběry, jak nevěsta ve svatebních šatech vběhla na trávník a jako správná fotbalistka si (poprvé v seriálu) kopla do míče. Je zkrátka vidět, že v Argentině, kde je fotbal náboženstvím, jdou autoři do vkusu širšímu spektru diváckého publika. Ještě si přes ty svatební šaty mohla přetáhnout dres Maradony. (17.08.2011)

A na tohle jsem se tenkrát občas podíval se sestrama. To bylo asi tím dabingem. Nebo šlo o přechodné pominutí smyslu. Nicméně ze začátku to vypadalo, že se to rapidně liší od ostatních kolem poletujících telenovel, protože u těch hlavní hrdinka nenosila vytahaný lacláče, čepici kšiltem dozadu a nedržkovala na všechny lidi kolem. Je to jediná koukatelná telenovela s perfektním českým dabingem (obrovský nepoměr - většina dabérů jsou určitě lepší herci než ti, které dabují) a příjemně pošahanou Natálii Oreiro, hrdinkou mých pubertálních erotických představ (tehdy jí chtěl opravdu každý). P.S: Když se tak na to dívám po letech, to hodnocení zvednu. Je to tak trochu guilty pleasure. (06.05.2009)

Tato telenovela samozřejmě není skvost, na druhou stranu nevím, proč se vysmívat formátu, kterého nejsem cílový divák a který coby typický žánrový produkt znám právě jen díky tomuto příběhu. Prostě respektuji odlišnou televizní kulturu, přestože mne v podstatě nezajímá, ani nepohrdám odlišným diváckým vkusem. Trvám sice na tom, že každý příběh se dá nějakým způsobem odvyprávět dvěma hodinami, a že stopáž "Divokého anděla" je příšerně přemrštěná, přesto jako odpad si představuji něco jiného. Natalia Oreiro a Facundo Arana jsou sympatičtí v civilu a navíc schopní televizní herci. Komu zatraceně může vadit holka tak pracovitá, pohledná a cílevědomá jako je Oreiro? (09.12.2011)

Scénář: Enrique Torres .. Po hezkém videoklipovém úvodu za doprovodu zpěvu celkem půvabné Natalie Oreiro následuje "děj". Záměrně v uvozovkách, protože co se obsahu týče, je větší radost dívat se z okna na ulici než na tuhle stupidní romanticko/dobrodružnou a trapně dramatickou tele(cí)novelu.. (18.06.2005)

Dodneška je mi tato hrůza připomínána díky e-mailové adrese jedné mé kamarádky, která onu bezduchost nevím proč milovala, a tak si vymyslela uživatelský jméno se serošem související :-D. Horší je fakt, že se tenkrát rodilo nápadně hodně Natálií. Některý ženský mají opravdu vymytej mozek. Mmchd, zajímalo by mě, kdo hlavní představitelce nakukal, že umí zpívat...? (27.03.2010)