The House of the Laughing Windows
Režie:
Pupi AvatiKamera:
Pasquale RachiniHudba:
Amedeo TommasiHrají:
Lino Capolicchio, Gianni Cavina, Pietro Brambilla, Francesca Marciano, Zora Ulla Keslerová, Giovanni Brusadori, Giulio PizziraniObsahy(1)
Mladý restaurátor Stefano přijíždí do malé italské vesnice, aby opravil zdejší fresku zobrazující utrpení sv. Sebastiana. Ta je posledním dílem malíře jménem Legnani, který byl posedlý smrtí a pro svá díla si zásadně vybíral umírající či trpící lidi. Stefano nedlouho po svém příjezdu zjišťuje, že někdo si jeho přítomnost vyloženě nepřeje. Když poté jeho místní přítel záhadně vypadne z okna, rozhodne se přijít celé věci na kloub. Postupně se napovrch dostávají další podivné skutečnosti a Stefano si stále neuvědomuje, že brzy už může být pozdě na cestu zpět… (Richie666)
(více)Videa (1)
Recenze (50)
Dámy a pánové já osobně jsem uchvácen. Už je to dlouho co jsem měl v žaludku takový ten skličující a zároveň konejšivý pocit. Tomu říkám špička v oblasti Italské hrůzy a horroru všeobecně. A jak málo stačí k takovému výsledku? Sympatický a přirozeně působící hrdina, zneklidňující prostředí Italské vesnice plné podezřelých (a podezřívavých) vesničanů, dvě stará stavení, jedna nedodělaná freska a úchvatná hudba. Závěr je už pouze pouhá třešnička na dortu této znepokojující a naprosto řemeslně zvládnuté podívané, u které mi to označení giallo příliš nesedí ale budiž, respektuji ho. Nechci více prozrazovat, abych neochudil diváka o případné zážitky. Mohu jenom doporučit. ()
Neuvěřitelně zajímavý film, jehož atmosféra mi na první pohled paradoxně nejvíc připomíná Roegovo Don't Look Now. Ale ty dva filmy jsou si prostě podobné - 110 minut, překvapivý závěr, giallovsky tíživá atmosféra jednoho města a precizní režie. Don´t Look Now neanglicky mysteriózní, House with Laughing Windows negiallovsky zakončené. A jelikož nedoceňuji genialitu Deep Red, je House with Laughing Windows mým nejoblíbenějším giallem a ztělesněním dokonalé pomalosti. ()
Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. ()
Ale jo, velmi slušné giallo, sic se nedočkáme zrovna hromady vražd a ani jejich provedení není bůhvíjak vydařené, ale příběh o šíleném malíři zasazený do malé tajemstvím opředené vesnice má svůj nezpochybnitelný půvab, zejména scény ve starém rozpadajícím se domě mají vysoký stupeň mrazivosti. Samotný závěr je pak mírně řečeno úderem na solar plexus a místo děsu vyvolává spíš úsměv, ale co už, když mi nevadily ani ty kýčovité obrázky mistra palety vydávané za umění či dýchající mrtvola. Na tyhle mouchy mám v mozku repelent, za tři. ()
I když sečtu všechny klady, tedy cirka tři strach nahánějící scény, ucházející námět, atmosféru odlehlé italské vesničky a relativně povedenou (i když s předstihem lehce odhalitelnou) pointu, přes tři silné hvězdy se v hodnocení nedostanu. Minimálně střední část filmu je prostě a jednoduše nudná. Mírný nadprůměr určitě, ale zdejší oslavné ódy pasující The House with Laughing Windows na pozici div ne nejlepšího eurohororu působí jak z nějakého alternativnímo světa, v němž nevznikla díla jako Phenomena, La Residencia, nebo Who Can Kill a Child? 7/10 ()
Reklama