Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi

Moje znalost Hamleta je jen velmi velmi povrchní, ale i tak... Wow! Celé je to o nápadu. A když ho nezprzníte... Coby, kdyby, hra ve hře, kdyby, coby. V podstatě je tenhle film takové blbnutí nad Hamletem a hraní si s prostorami příběhu, které Shakespeare nevyplnil. A když pochopíte a přijmete vnitřní logiku snímku a zapojíte trochu mozek, budete se výborně bavit. 8/10 (10.12.2013)

Je to suché (čo v podstate oceňujem), typicky britské, intelektuálne, skvele napísané (s poriadne náročnou "Shakespearovskou" angličtinou) a zahrané (Tim Roth a Gary Oldman za mlada odvádzajú naozaj pozoruhodný výkon). Na druhej strane príliš divadelné, absurdné, komplikované (že by aj nie, keď ide o variáciu na Hamleta), málo dynamické a ešte raz ABSURDNÉ! Na filmové plátno sa nehodiace, viem si to výborne predstaviť v divadle, do ktorého to aj je v prvom rade určené, takže filmový prepis mi príde viac menej zbytočný. Hviezdičky hlavne za herecké výkony a scénar (slovný tenis nemá chybu). CELKOVO: 2* (30.09.2011)

„Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord..." Tom Stoppard, zlínský rodák, a jeho nejznámější dílo převedené na filmový formát. Herecky brilantní a skvostně obsazené. Celý snímek stojí na dialozích, které jsou až neskutečně hravé, nepostrádají myšlenku a v nejlepším Shakespearově odkazu. Takový Hamlet "za oponou" aneb kralevic dánský z pohledu jeho dvou nejlepších přátel. Výborné to je i když všichni z originálu dobře víme jak tato dvojice nakonec dopadne. Přesto, že to děj klasického Hamleta ohromně obohacuje, tak toto dílo by fungovalo i samostatně, jelikož je hlavně a především o ústřední dvojici a jejich věčných a neřešitelných filozofických otázkách a "Hře na otázky". Geniální a nezapomenutelné. Srdcovka, na kterou nedám dopustit. Být více "filmová", tak jde o dokonalý snímek. Takto z toho přeci jen až moc "trčí" Stoppardova divadelní režie. (07.11.2007)

Tak toto je čiročirá zábava od začátku až do konce, radost sledovat, originálnější začátek neznám. Rosencrantz a Guildenstern nejsou vůbec mrtvi :-). Bylo velice příjemné sledovat Garyho Oldmana, jak hraje natvrdlého a trochu dětinského, vynikající Tim Roth mu byl rovnocenným parťákem. Co dodat- Příště budeme chytřejší... Ale do té doby, nashledanou! (15.03.2010)

Z celého námětu čiší láska k divadlu. Ale také slovním hříčkám a hříčkám obecně. Nápad vzít z Hamleta dvě nejvíce zanedbatelné postavy, avšak s nejtragičtějším koncem, a nechat jim nejen hlavní role, ale navíc je nechat meditovat o své existenci, důvodu existence a nakonec o smrti, je dokonalý. Umožňuje na tomto půdorysu nejen hru divadla v divadle (a to oboje posléze jako hru na třetí ve filmu), ale trefné komentování dnes již poněkud zkostnatělé hamletovské klasiky, kterou všichni znají snad nazpaměť. Přitom oba - i když vlastně nevědí, jak se který jmenují, protože v Shakespearově hře to také není dáno - mají své odlišnosti. Jeden se snaží na vše jít vědeckou, až detailní metodou, a dá se říci, že je prototypem vědce nebo vysokoškolsky vzdělaného člověka, který se soustřeďuje na detaily, avšak uniká mu podstata nebo celkový obraz. Druhý na vše jde intuitivně a jeho fyzikální objevy mne po celý film velmi bavily. Nejlépe je to asi znát ve scéně, kde přemoudřelý medituje, kde by se asi mohlo v této chvíli nacházet Slunce, podle něhož by poznal světové strany a podle toho, kolik je hodin a odkud jde vítr, na což mu druhý odvětí: „A proč nejdete ven a nepodíváte se?“ Rovněž se mi líbilo, že obě postavy jsou pojaty podobně jako Werichovy a Voskovcovy postavy, komentující daleko důležitější historické dění kolem sebe, případně špílcující na předscéně, a dost možná, jestli si z nich Stoppard, rodák ze Zlína, nakonec i nebral jistý předobraz. A ona láska k divadlu je zde dovedena do dokonalosti rekonstrukcí shakespearovského pojetí divadla (včetně faktu, že i ženské role hráli muži), a dojde i na loutkové divadlo. Plus všechny takové ty „druhotné“ nápady, jako že divadlo je někdy reálnější než život a má mnoho tváří a podob. Celý ten jemný humor, jakým je film podaný (už třeba jen úvodní, krásně absurdní rozjímání o principu pravděpodobnosti), příjemně pobaví, člověk se zde neřehtá, ale má stále pobavený úsměv na tváři. (Skvělá je v tomto ohledu scéna vysvětlování „starý si myslí, že ji miluje“.). A jinak je zde tolik paralel a podobenství, že by mi komentář nestačil. Včetně toho nejokatějšího, jestli i my nejsme postavy v nějaké předem napsané hře neznámého režiséra, kdy absolutně nechápeme, co se kolem nás děje a k čemu směřujeme - tedy kromě toho režiséra, který to ví. (02.01.2020)